Pro domácí milovníky hardcore punku musel letošní lineup Fajtfestu mezi ostatními festivaly přímo zářit. Terror, Lionheart, Landmarks, Moscow Death Brigade nebo Knocked Loose, to jsou jména, která český rybníček pohroadě jen tak evidí. Já si pro svou Fajtfestovou premiéru ale musím vystačit s jedním, konkrétně čtvrtečním večerem, a tedy trojicí headlinerů Moscow Death Brigade – Deez Nuts – Knocked Loose. Vlastně by ale úplně stačilo, kdyby na kopci zahrála poslední jmenovaná úderka. Její vytoupení ze mě totiž úspěšně vyždímalo i ty úplně poslední kapičky energie.
Set pětice z Kentucky měl všechno, co si mohl fanoušek kapely, nebo jen fanoušek beatdown hardcoru, přát. A že se takových na Fajtfestu sešlo hodně. Obří moshpit se pod přisným diktátem z pódia měnil v solidní karate a s nejznámějšími skladbami jako All My Friends nebo Billy No Mates rozpoutali Knocked Loose pod pódiem skutečný peklo.
Když řeknu, že hudba Knocked Loose je breakdown za breakdownem, vůbec to nezní tak dobrý, jak to ve skutečnosti je. Tohle není tupé mlácení slámy, ale precizně promyšlený stupňovaný tlak, který postupně přivádí krev do bodu varu. Pro ty, kdo kapelu neznali, byl podle ohlasů často (nepříjemným) překvapením uštěkaný vokál frontmana Bryana Garrise – chápu, ale sám jsem přesvědčen, že v opozici k bručivému zvuku beatdown hardcore funguje skvěle. Tím spíš, když mu sekunduje hluboký growl kytaristy Isaaca.
I za druhým highlightem čtvrtečního večera stála americká návštěva – svérázný kalifornský power violence Zulu. Krátký set kapely sestavený z extrémně intenzivních a drtivých skladeb protínaly v prolukách mezi songy taneční elektronické rytmy. Cukr a bič – mosh a pohupování se do rytmů. Alespoň v mých očích se tenhle nečekaný výběr Fajtfestu vyplatil a Zulu se určitě stali jednou z nejoriginálnějších kapel letošního ročníku.
Z rukou Moscow Death Brigade pak dostalo publikum přesně to, co si Fajtfest objednal. Energické pecky s dávkou unity, protiválečných a pro-uprchlických témat. Moscow Death Brigade si našli ve scéně pevné místo a postavili v něm svou circle pit hip-hopovou pevnost. A z jejích hradeb zní sebejistě a dobře. Jen by jejich hardcorové diskotéce neškodila pozdější hodina.
Za posledním čtvrtečním headlinerem Deez Nuts zůstává jedno slovo – rozčarování. Jasně, opakované technické problémy drásají nervy. I díky vlně podpory, kterou australská kapela dostala, když chvíli hrála bez zpěvu a jen do odposlechů, se ale někteří ze členů mohli s nucenou pauzou vyrovnat s větší grácií. Ale jsme jenom lidi. Alespoň se jasně ukázalo, že fanoušci Deez Nuts s nimi drží a hlasitě je podporují i navzdory podobným fuckupům. Všechno zlý je k něčemu dobrý.
Hodnotit Fajtfest jako celek by po jednom odpoledni asi nebylo úplně fér, a tak jen přihodím pár závěrečných postřehů. Celý areál festivalu je silně cítit upřímnou láskou k muzice, velkým srdcařstvím a extrémním nadšením do díla, a to jak ze strany pořadatelů, tak spolupořádající Klubovny. Jen je toho na mně občas až trochu moc – například moderátorské vstupy před jednotlivými kapelami mi, obzvlášť v kontextu hardcorové scény, přijdou úsměvné. Naopak cením osobní, lidský přístup, super zvuk, benefiční přesah festivalu nebo odvahu pro velká rozhodnutí v závěrečných fázích příprav.
A na závěr házím do placu malou výzvu – Fajfeste, co takhle příští rok o fous menší pódium, na kterém ale kapely budou o krok blíž lidem?
