Prosím, zůstaňte zranitelní. Fontaines D.C. dorazili po Praze i na brněnskou Flédu

I Love You je skvělej song. A tím spíš naživo. Právě u téhle skladby našel koncert irských Fontaines D.C. v brněnské Flédě konečně ten správný kurz. Gradující post-punková melancholie propojená s energií proudící z pod pódia náhle začala stoupat do hlavy i mně, do této chvíle nepříliš přesvědčenému posluchači.

Brněnské vystoupení, dle poctivě naplněného sálu soudě očekávané, jedněch z předních představitelů nové punkové vlny z britských ostrovů mělo zajímavý spád. V prvních minutách setu (nejen) na mě totiž Fontaines D.C. příliš dojem neudělaly. Jako by až neuroticky energetický frontman Grian Chatten nebyl příliš sladěný se zbytkem kapely, která naopak vstoupila do setu velmi ležérně. Z počátku mi příliš neseděl ani Grianův skřípavý hlas a některé rock’n’rollové kytarové vyhrávky mi byly vyloženě proti srsti. Naději mi v první polovině setu dávaly jen ty skladby, kde rychlejší tempo a rockerství nahradila pomalejší atmosféra a post-punková hypnotičnost.

Někdy ve druhé polovině setu ale někdo mávnul kouzelným proutkem. Nevím přesně, kde se ta změna stala. Možná to bylo jen výběrem skladeb, možná jsem přestal vnímat cokoliv jiného než zpěváka Fontaines D.C., jehož energie, šířená v tlakových vlnách z toho, jak neustále dupal do pódia, byla stále nakažlivější. A právě u monotónní, hypnotické a gradující I Love You se vše nadobro zlomilo. Agresivní energie se prolnula s ponurými repeticemi a konečně se naladila i na můj sluchový aparát. Zmizely pózy i mé nejisté dojmy, a nahradila je zranitelná, ale o to uvěřitelnější energie.

Konec dobrý – všechno dobré? Nevím jistě. Pořád nemám přímo pocit, že by mě Fontaines D.C. naživo přesvědčili. Rozhodně jsem ale z Flédy neodcházel s prázdnou. Přinejmenším zájem o to, jak budou Fontaines D.C. dál dospívat, a jestli se jim podaří držet to křehké, ale opojné kouzlo, kterým mě uhranuli v závěru svého setu. Zdá se totiž, že jim syndrom rockstars šlape na paty.

Ještě větším objevováním neznámého než hlavní bod programu pro mě byl na Flédě set předskokanů, taktéž irských, Just Mustard. Jejich noise rock táhly kromě výrazného ženského vokálu hlavně velmi nápadité bicí, které si mě naprosto získaly. Přispěl k tomu také skvělý zvuk. Just Mustard mi svou kvalitou hlavu neurvali, ale přesto mě velmi příjemně překvapili.

Den před brněnským koncertem vystoupily obě kapely také v Roxy v Praze, na místě fotila messbarbara.