První, co mě napadlo, když mi dorazila deska francouzských Kronstadt, bylo, že se asi dala znovu dohromady kapela, fungující v první půli osmdesátých let. Až podrobnější pohled mě vyvedl z omylu. Tito Kronstadt jsou navýsost aktuální kapelou a na rozdíl od těch dávno pozapomenutých nepochází z Paříže, ale z Lille a Quai De L’ouest je jejich v pořadí druhou velkou deskou.
Desku rozjíždí podmanivá Triste Chant a má první posluchačská reakce je: Kurva, to je dobrý! Melodické kytary kouzlí s melancholickou náladou, kterou umocňuje specifický zpěv ve francouzštině a přímočará punková rytmika.
Krondstadt do značné míry volně navazují na tradici osmdesátkového francouzského melodického Oi! punku, ten ale obohacují vrchovatou měrou své vlastní invence a neodbytně všudypřítomnou post-punkovou melancholií. Ta svým způsobem rezonuje v reproduktorech obdobně jako nahrávky Blitz v okamžiku, kdy balancovali na hranici své metamorfózy z punku do post-joydivisionovského cold wave/goth punku. Stále je tu ovšem jako třešinka na dortu ona šarmantně zádumčivá franština, dávající Kronstadt jinou, především oproti anglofonním kapelám, výrazně specifickou tvář.
Vyznění desky odpovídá i vizuál, bazírující na perokresbové impresi, na hony vzdálené Oi!ovým klišé. I v okamžicích, kdy kapela pouští ze řetězu přímočařejší agresivní projev, jako v páté Tunnel, je to navýsost čirá melodická písnička s chytlavými háčky, které se zakousnou a nepustí. To je výrazným charakteristickým rysem celé desky. Kronstadt zapadají do nové vlny kapel, odkazujících na Oi!, ale dávno oproštěných od těžkopádného opileckého hulákaní vlasteneckých nonsensů. Jejich hudební étos má blíže k post punkové nostalgii a de facto pop punkovým melodiím než k pořvávání fotbalových hooligans. A to je pro mě, bez debat, zásadní plus. Ostatně i v textech, zběžně prohnaných překladačem, dominují témata mající asi nejblíže ke světu zahořklých idealistů a poetizujícího realismu, což je ostatně i můj vesmír.
Quai de l’ouest pro mě byla jedním z nejpříjemnějších překvapení poslední doby a podobně jako desky krajanů Syndrome 81 nebo Rixe si mě dokázala omotat kolem prstu. Když Oi! punk, tak ten z Francie.
Rok vydání: 2021
Label: Accueil – Une Vie Pour Rien (uvpr.fr)
- Triste Chant
- Serpent
- Fleurs De Sang
- Commune
- Tunnel
- Quai De L’ouest
- La Route
- Les Rats, Les Cafards
- Danse
- Hors-Sol
- On N’y Croit Pas
- Epiderme
