The Gangnails vydali své čtvrté album, to je za de facto 20 let existence slušný průměr jedné desky na pětiletku. Páteř sestavy, kterou jsou od počátku Matěj a Adam, doplnily dvě nové figurky, aby vlily infuzi nové krve do žil resuscitované kapely.
Adam s Matějem udržují kontinuální hudební linii a tvář kapely, aby zároveň jako houba vstřebávali vlivy přinášené aktuálními spoluhráči, což se výrazně odráží na soundu vlastně každé jejich desky, aktuální nevyjímaje. Bubny na ní svým heavy soundem doslova válcují reprosoustavu, stejně jako kytara, jejíž sound má vlastně blízko ke zvuku klasických nahrávek nové vlny britského heavy metalu. To v celkovém kontextu vlastně funguje velice efektně, zvláště třeba v podmanivé Train To Limbo, jejíž kytary zní jako nějaký zapomenutý leftover z nahrávání Overkill. Jsou tu zastoupeny i osvědčené triky, jaké kapela vysekává již od počátku, třetí Open The Pub, budiž exemplárním příkladem. Stále je to celé primárně zpunkované něcobilly, překračující škatulková klišé, jakým se kapela definovala již před dvěma dekádami. Pomyslným vrcholem desky je z mého pohledu čtvrtá And I’m Done s podmanivě intenzivní atmosférou, umocněnou fůrou efektů.
Rolling Tunes je tak v mnohém jiná než starší desky, ale jsou to stále ti nezaměnitelní The Gangnails, včetně toho, že si opakovaně říkám, že tu či onu melodii jsem už od nich někdy bez pochyb slyšel, zvláště díky nezaměnitelné dikci zpěvu. Zároveň je i s náskokem nejtvrdší nahrávkou, jakou The Gangnails vytvořili, včetně toho, že Adam v úvodních skladbách používá výrazně hrubší polohy projevu. Což je aspekt, u kterého si nejsem tak docela jist, zda je ku prospěchu věci. Z něčího pohledu možná ano. Kapela se tím o krůček posunula směrem do vod, v nichž surfují všechny ty „dirty rocknroll“ kapely.
LP je kompaktním dílkem, kde možná na první dojem vybočuje relativně málo skladeb, ale zároveň je zábava ji poslouchat od začátku do konce a každým poslechem si ji užívám vlastně více. S tím jde ruku v ruce jeden z výrazných plusů desky a tím je, že se tu The Gangnails drží konceptu deseti skladeb na albu. Posluchač se tak vyhne inflačním problémům nahrávek, které sice skvěle vystartují, ale po třiceti minutách se mění v nezáživnou kulisu. Vizuální stránka desky je skvěle stylová, ostatně stejně jako u předchozích dvou nahrávek.
Není to asi nejsilnější desítka skladeb, kterou The Gangnails kdy napsali, ale zároveň je o míle lepší a šarmantnější než většina toho ostatního, co v místním prostředí dlouhodobě vzniká, a kdybych někdy sestavoval jejich best of kompilaci, alespoň dvě až tři věci tady odtud by na ní skončily. Osobně bych ale asi raději viděl ve vinylových drážkách jejich první nahrávku, která má vše, co zde chybí (což je ale dáno přirozeným vývojem a není to výtkou) – mladickou svěžest, syrovost a nadšenou chytlavost odrážející se v každém tónu.
Rok vydání: 2021
Label: PHR Records
1. After Midnight
2. Train To Limbo
3. Open The Pub!
4. And I’m Done
5. Cadillac
6. Blood Board
7. Give Me The Mic!
8. Reprobates
9. Shake Your Hips
10. Viva La Viva!
