Nenápadně a bez velké promo kampaně vyšel čtyř-split naplněný akustickým punkem, ke kterému jsem obecně poměrně skeptický, takže očekávání z mé strany nebyla velká a zároveň jsem byl o to víc zvědav na samotný výsledek.
Desku startuje Fajront s trojicí písniček, kde se prolíná mužský a ženský zpěv a které vlastně zní jako klasické hardcore punkové kompozice v okamžiku, kdy je autor doma složí, jen je ještě nepřinesl na zkoušku, kde se dík zbytku pitomců v kapele stanou elektrifikovaným přehuleným kraválem. Jsou tu klasicky hardcore punkové přímočaré rify, pojetí hry i změny temp, jen tu chybí onen Spinal Tap faktor aparátu nahuleného na 11 a do virblu s kopákem třískajícího bubeníka. Texty reflektují aktuální dění a skladba Pravidlá výstižně komentuje uniformní konformitu subkulturního prostředí.
Koncept hardcore punku bez elektřiny a bubnů rozvíjí i následující Samotar, kdy dané ještě umocňuje hrdelní chraplák zpěváka. Opět si zde v duchu při poslechu skladeb, do podkladu jejich motivů, projektuji linky bubnů, což je zábavné zpestření.
My o vlkoch vnáší na desku písničkářský rozměr, což ukázkově předvádějí úvodní skladbou, kde si podmanivě pohrávají s vícehlasy. Následující Life Is Beautiful má povedenou gradaci, ač text může působit jako trošku přes limit vyhrocený plačtivý patos, ale to tak nějak k politickému folku patří, a písnička sama o sobě funguje skvěle. Do třetice My o vlkoch servírují sarkasmem načichlou Všetko je fajn s dynamicky gradujícím refrénem. Už jen pro tuto skladbu si stojí za to tuhle desku pořídit.
Na závěr přichází dávka češtiny, naservírovaná kapelou Hledání. Ta v projevu očividně čerpá z regionálního folk punku, nedostižně definovanému tvorbou Znouzectnost. Pětice jejich skladeb sice občas evokuje večírek gymnaziálních hippíků na počátku devadesátých let, co si po cestě na Portu pustili The Clash, ale zároveň mají své kouzlo. Ono kouzlo platí především pro první Nenávist na čepu, stejně jako po ní následující Vlákna, kde se do kytarového motivu vloudila nepřeslechnutelná inspirace ve skladbě I Fought the Law. Ve výsledku jsou Hledání s náskokem nejfolkověji znějícím souborem ze čtveřice. Ostatně v jejich lyrice je i nejméně explicitně vyjádřená angažovanost a náležitosti subkulturních třenic.
Je fajn, že vychází desky, jako je právě tahle, protože v záplavě všeho toho crustu a imitací Disclose zapomínáme, že největší punk může nakonec být v tom vzít obyčejnou kytaru a v pokoji se vykřičet z toho, co člověka vytáčí.
Rok vydání: 2020
Label: https://nunatakrecords.bandcamp.com/
1. Fajront – Pravidlá
2. Fajront – …Keď sa neplnia sny
3. Fajront – Bojkot
4. Samotar – Súostrovie Gulag
5. Samotar – Smrť sa volá Engelchen
6. Samotar – Pražský cintorín
7. My o vlkoch – Spievať o láske
8. My o vlkoch – !Life is beautiful!
9. My o vkoch – Všetko je fajn
10. Hledání – Nenávist na čepu
11. Hledání – Vlákna
12. Hledání – Vstříc nástrahám cest
13. Hledání – Tuhuroa
14. Hledání – Trhání pražců
