Pro festival pracuju 363 dní v roce, tak si ty zbývající chci užít, říká pořadatel Summer Punk Párty Šimon Blaschko

Přes všechny nejistoty a potíže, které si pro pořadatelskou crew připravila covidová opatření, se povedlo letošní ročník volyňské Summer Punk Párty dostat až do zdárného konce. Jak kulatý desátý rok na prvorepublikovém koupališti hodnotí pořadatel festivalu Šimon Blaschko? Jeho odpověď, spolu se spoustou dalších zajímavostí, najdete v tomhle rozhovoru. A náš report z letošního ročníku si můžete přečíst tady.

Co jsou tvé první pocity, když festival skončí? A bylo to třeba letos nějak jiné?

Abych byl upřímný – první, co pociťuju, je kocovina. A hned za ní následuje úleva, že jsme to všechno zvládli a že se hlavně nikomu nic vážného nestalo. V tom to mám od prvního ročníku stejně.

A jak se na letošní ročník díváš teď, s několikadenním odstupem?

Ačkoliv šlo o desítku, tak to byl paradoxně asi nejklidnější ročník. Co se organizace a produkce týká, nenastaly žádný zásadní průsery a všechno klapalo. Všichni přijížděli na čas a nikdo nepřetahoval svoje sety. Proto je to z mojí strany rozhodně spokojenost! S návštěvností jsme se opět vyhoupli někam k 1500 lidem, kde jsme se pohybovali i před covidem. To je taková horní hranice, kterou areál zvládne. O moc víc už by to nešlo.

Máš ty sám vůbec prostor si festival nějak užít, nebo jen celé dva dny něco řešíš a pak je najednou konec?

Byly doby, kdy jsme s kolegou Ondrou dělali na festivalu kapelám bedňáky a řešili každou maličkost. Naštěstí nám za ty roky ale vykrystalizoval naprosto skvělej produkční tým, který má naší 100% důvěru a celej víkend maká jako německá mašina. Navíc jsme v posledních letech převedli většinu plateb do elektronický podoby, takže mým úkolem zůstává hlavně být kontaktní osobou pro všechny kolem a držet časovou kostru festivalu. Jinak ale můžu v klidu popíjet pivo a pokecat si s kapelama a kamarádama, které jsem zase rok neviděl. Jak s oblibou říkám – pro festival pracuju 363 dní v roce, tak si ty zbývající chci v rámci možností užít!

A jak vypadá tvoje pofestivalová neděle? Co všechno se musí udělat a vyřešit?

Už pravidelně začínáme neděli společnou snídaní s naší crew, kde si povíme ty nejbizarnější historky z víkendu. Největší zásobu jich má tradičně provozovatel Vlasta. A potom je potřeba celej ten cirkus pobalit. Za ty roky už máme spoustu věcí vychytaných, i tak ale narveme naše auta až po strop a rozvážíme veškerý vybavení a merch do skladů. Pořád ale máme velkou výhodu oproti festivalům, co stojí na zelený louce. Nemusíme nic extra bourat a v neděli odpoledne už jedeme domů. O to větší řehole pak ale je ta byrokratická postprodukce.

Když v sobotu večer vrcholil program, došlo k neštěstí, při kterém musela přímo pod podium přijet sanitka. Na co jsi v ten moment myslel? A připraví tě na takový chvíle dlouhý léta pořádání akcí?

Hlavně na to, aby všechno dobře dopadlo. Což se nakonec i stalo. I po letech pokaždý trneme, když se něco stane. I proto se tomu ale snažíme maximálně předcházet. Je krásný mít v areálu festivalu bazén, ale v noci, kdy už většině lidí koluje v žilách místo krve alkohol, nikdo neví, co koho napadne. Máme vždycky několik hlídačů, stejně jako je v areálu vždy přítomný doktor, a v posledních letech taky kompletní sanitka. Ta může v případě těžšího zranění danou osobu okamžitě odvézt do nemocnice. Oproti doktorovi s brašnou nás to stojí asi osmkrát víc, ale za to relativní bezpečí to rozhodně stojí.

I přesto, že byl letošní ročník kulatý, desátý, tak se tenhle aspekt nijak zvlášť nezmiňoval. Byl to úmysl, nedělat z letošního ročníku „oslavu“?

Hodně velkou roli v tom určitě sehrál covid. Stejně jako loni jsme strašně dlouho nevěděli, co se bude dít a jaký budou pravidla, který se navíc mění pořád. A když už to všechno vypadalo nadějně, zrušily nám účast zámořský a UK kapely, a my pak přes spřátelený agenty sháněli v rámci možností adekvátní náhrady. Desítku jsme původně chtěli určitě pojmou velkolepě a v některých ohledech netradičně. S ohledem na situaci ale byla priorita akci připravit ke spokojenosti všech – a to z hlediska dramaturgie i produkce. A na komunikaci té desítky už nám pak bohužel nezbylo dost času.

Letošek ozvláštnil set Repelent SS odehraný přímo u bazénu. Měl takovou víc DIY atmosféru. Jak ten nápad vznikl a je možné, že si mimo podium na Summer Punk Párty v budoucnu zahrají i další kapely?

My už si poměrně dlouho pohrávali s myšlenkou nějakých netradičních setů, spíš jsme se ale bavili o nějaký akustický stage. S nápadem na tenhle set ale přišel přímo Ivan, alias Major Zkáza z Repelent SS. A protože jsme pro každou špatnost, obratem jsme si plácli. Bylo to hodně neobvyklý, za mě to ale byla za těch deset let jedna z nejlepších věcí, co jsem na Summer Punku viděl!

Summer Punk Párty je specifický svým místem konání, které má jedinečnou atmosféru, ale také omezené možnosti růstu. Potýkáš se nějak s tímhle faktem? Nebude koupaliště za chvíli festivalu příliš malé?

Když jsme při pátém ročníku poprvé překročili hranici tisíc návštěvníků, určitě nás napadlo, jestli nehledat větší prostory. Nakonec jsme si ale uvědomili, že by tím festival přišel o svoji atmosféru a prostě by to nefungovalo. Proto jsme se shodli, že budeme radši dělat unikátní festival v menším areálu a bude to vlastně takovej velkej sraz kamarádů a známých, kde si to všichni uděláme hezký – návštěvníci i kapely. Vlastně ani nemáme backstage bar, a tak se všichni po koncertech potkávám na tom samym místě na drink.

Kdy začínají přípravy na příští, jedenáctý ročník, a jaké jsou první otázky a úkoly, které před tebou stojí?

Vlastně už začaly! Máme potvrzený první dva headlinery, o kterých návštěvníci letošního ročníku určitě už ví z plakátů v areálu. Vypustili jsme FB event a vlastně se dá říct, že jsme vůbec nezastavili. Základním stavebním kamenem je ale vždycky booking. Jsme přeci jen furt menší festival s 15 sloty a dostat k nám velký jména je občas v konkurenci velkých festivalů v ČR a Německu celkem složitý. Ale my se nedáme a věříme, že to 19. a 20. srpna 2022 bude zase jedna vydatná jihočeská jízda! Už teď se na vás těšíme!