Nežfaleš – Šminky padlejch královen

Poslední rok a půl nás změnil k nepoznání. Člověk, zavřený víceméně jen sám se sebou, si začne vážit věcí, které byly dřív samozřejmostí. Vyškrtne ze své pozornosti věci, na kterých dřív bazíroval. Musí si zvykat na své nejhorší stránky a taky má spoustu času. A ta spousta času, která by se dala poplést s nudou, může být přínosná, pokud se smysluplně využije. A tak vzniklo za poslední měsíce mnoho lockdownových nahrávek, na které bychom za normálních okolností čekali roky. Jednu z nich připravila pražská čtveřice Nežfaleš.

19 let na scéně, to je síla. Na jednu stranu už nemusíš nikomu nic dokazovat, jedeš si svoje, ale na druhou stranu nechceš nikoho zklamat. A zklamat můžeš jenom jednou, pak jsi vodepsanej. Ale taky nechceš ustrnout, chceš se dál posouvat. Jenže nebude toho progresu až moc? Když zveřejňuješ první singl, jsi jak na trní. Pátá regulérní řadová deska, která dostala název Šminky padlejch královen, ale nezklame. Naopak!

Nežfaleš, to jsou vždy songy postavené na silných textech. Ale na Šminkách mám konečně dojem, že hudba zde není pouze podkres pro lyriku, ale plnohodnotná složka, obsahující spoustu skvělých nápadů a momentů. Ano, pořád je muzika leckde úsporná a účelná, jenže na mnoha místech vykouknou propracované kytary a aranže, u kterých je slyšet, že je za nimi spousta vývoje a přemýšlení. Jen tak dál, i když čím dál tím víc mě trápí myšlenka, jak by asi Nežfaleš naživo slušela druhá kytara.

Dvanáct písniček, které pro čerstvou desku Nežfaleš přichystala, si libuje v rozmanitosti, kterou ale rámuje typický sound kapely. Pánové se nestydí vzít si na desku spoustu piana, saxofonu, lap steel kytary a vědí, že to nebude působit rušivě, ale jako koření, které vytrhne ze stereotypu. A kromě čtyřakordovek na první dobrou se posouvají i k náročnějším kompozicím.

S kým máme tu čest, je jasné už od prvního songu Bezejmenný město. Baví mě tamburína, která provází celou deskou. A ještě víc mě baví to univerzální „Náměstí Míru nebo Náměstí Svobody“. Boží start! A pokračování je ještě lepší – Rezignace je i po dvacátém poslechu můj největší favorit z desky. Na jednu stranu papírově hit jak prase, na druhou tak trochu odstrčený druhý brácha v tracklistu. A silnější song do pověstné počáteční trojky než Modlitbu za pražský floutky, jsem si přát nemohl. Tyhle písničky jsou prostě odžitý. A kytarová vyhrávka, která nás provede dobrou půlkou stopáže, je velká láska. Přes osobní Neřekla ne a údernou Iggy Pop For President se dostáváme k závěrečnému highlightu strany A – Miami Beach. Nedivím se, že se tahle deska mohla jmenovat právě tak. Takový životní příběhy v podání Nežfaleš fakt můžu.

Stranu B otevírá písnička Punk není mrtvej (ale ten českej jo), která není tak humorná, jak by se mohla zdát. Pocta všem holkám, co u pračky v džínách našly pivenku, nebo něco víc. Ale skvadra hostů, tak ta je excelentní. Titulní Šminky padlejch královen jsou vlastně ve finále, spolu s Morálkou, nejslabší songy alba. Do stejné kategorie mi původně padla i písnička Alfasamci, protože tyhle nasypaný tracky mi v případě Nežfaleš nikdy moc neseděly. Jenže každý další poslech můj postoj mění, hlavně díky skvěle načasované mezihře a vygradovanému refrénu. A čím dál postupujeme albem, tím víc střídá euforii melancholie. To potvrzuje jak Záchrannej kruh, tak především závěrečná Femme Fatale. Pět minut devadesátkové deprese je možná něco, co jsem od Nežfaleš nečekal, na druhou stranu se to nijak nevymyká konceptu netradičních závěrečných songů, kterými nás kapela zásobovala i na předcházejících deskách, jen forma je tentokrát jiná a jedinec ji musí víc rozdýchávat.

Milovník vypjatých scén zase vystřihl texty z kategorie A, zbytek kapely mu ale sekunduje v takovém stylu, jak nikdy. Co víc říct? Nežfaleš potvrzuje svou pozici na české scéně, stálým fanouškům dává, co vyžadují, a těm novým něco, co možná dlouho hledali. A co dává mně? Zas a opět písničky, co rezonují dýl, než bych potřeboval.

Rok vydání: 2021
Label: Cecek Records

Tracklist:

01. Bezejmenný město
02. Rezignace
03. Modlitba za pražský floutky
04. Neřekla ne
05. Iggy Pop For President
06. Miami Beach
07. Punk není mrtvej (ale ten českej jo)
08. Šminky padlejch královen
09. Alfasamci
10. Záchrannej kruh
11. Morálka
12. Femme Fatale