WOSA drbe punkrock už pěknou řádku let a v sobotu 29. května oslaví narozeniny koncertem v klubu Modrá Vopice. Rozhovor s Vojtou jsme dělali venku na longboardech, dali pár piv, skvěle si pokecali a tohle z toho vzniklo.
Zrovna mám rozbitý koleno a napadá mě, jestli se ti stal na koncertě, ať už vašem, nebo cizím, nějaký úraz, nebo vtipná až absurdní situace?
Ouu! Těch bylo! Cestou z jednoho koncertu mi čtyři smažky na Strossu vyrazily dva spodní zuby a půl horního, když jsem bránil kámošku, kterou obtěžovaly. Což tak vtipný není, ale váže se na to situace, kdy už jsem měl horní dostavěnej zpátky. Hráli jsme na našich Punkovejch čarodkách u klubu Dr. Voják. Přímo přede mnou pod podiem pogoval punkáč vyšší a těžší postavy, do kterýho někdo strčil a on mi celou svou vahou spadl na stojan od mikrofonu a ten novej, krásnej, bílej zub mi znova urazil. Tak jsem ho v mezihře vypliv a jelo se dál. Ten novej, co mám teď, se jim stejně povedl víc.
Wosa bude mít narozeniny, kolik let jste na scéně a jak to chystáte oslavit?
No, ono s tou scénou je to trochu složitější. Tuhle kapelu jsem založil 30. 5. 2005, to mi bylo 9 let, s kamarády Vojtou a Sašou. Název WOSA jsou vlastně první dvě písmena z našich jmen. A protože jsme byli Vojtové dva, dali jsme na začátek W.
Za „vstup na scénu“ považuju náš první koncert v Modrý Vopici, v září roku 2009, to mi bylo 13. Každopádně letos kapela WOSA oslaví 16 let a právě v Modrý Vopici!
Modrá Vopice je legenda, co pro tebe tohle místo znamená?
Modrá Vopice mi vždycky navodí takový zvláštní klid do duše. Neumím to asi popsat přesněji. Akcí a mejdanů jsem tam zažil desítky a vždy se tam hrozně rád vracím. Nejraději vzpomínám na akce, na kterých jsme tam hráli nebo jsme je pořádali. Zejména na jednu, k níž se pojí celkem humorná historka.
První akce, kterou jsem tam pořádal, to mi bylo nějakejch 17, měla nečekanej úspěch. Doufali jsme, aby přišlo 100 lidí a všechno se tak akorát zaplatilo. Lidí nečekaně přišlo asi 300, vydělalo se mnohem víc, než jsme doufali, akce už končila a téměř vše už bylo vyřešený a zúčtovaný. Krom jedné věci. Kapelám jsem na začátku akce řekl, ať si dají něco na baru na otevřenej kapelní účet. V rozumný míře, čímž jsem myslel tak 2 pivka a panáka na osobu. Bohužel jsme měli rozdílnou představu o rozumné míře a na baru zůstaly téměř všechny zbývající peníze, které se vydělaly. Za zbytek jsem si koupil dvoje cigára a tágo domů. Od té doby nedělám otevřené kapelní účty.
Kapelu WOSA jsi založil, když ti bylo 9 let, což v tomhle věku není úplně běžná věc. A zvlášť v dnešní době. Proč si myslíš, že to děti neláká?
Nevím. Nemyslím, že by to dnešní děti vůbec nedělaly, ale určitě jich je znatelně méně. Myslím, že je to tím, že já a moji vrstevníci jsme vyrůstali v době, kdy kapely zkrátka frčely. Existovala spousta hudebních pořadů, kde byly kapely k vidění, časopisy, kde se kapely objevovaly a tak. Není divu, že spousta z nich byla naším vzorem. Dnes zkrátka letí něco jiného.
Jak jsi trávil dobu bez koncertů? Chystáte nějaké novinky?
Dobu bez koncertů jsem si já osobně docela užíval. Jako zaměstnanec sektoru státního školství a kultury jsem nemusel do práce a ačkoliv jsem přišel o příjem z divadel a v našem školském zařízení nám trochu zkrouhli plat, tak za to volno to stálo.
Přesně se začátkem Covidu od nás odešel bubeník, tak alespoň byl celkem čas shánět adekvátní náhradu, což se naštěstí povedlo a za bicí usedl metalista Karel. Taky se k nám na basu vrátila Domýna, která s námi hrávala v době našeho největšího rozkvětu a troufnu si říct, že konečně kapela zase funguje, jak má, a že jsme si skvěle sedli jak lidsky, tak muzikantsky.
Jinak za poslední měsíc jsme natočili dva klipy. Jeden už je hotov a brzy ho zveřejníme a druhý právě putuje do střižny. Ani jeden z nich ovšem nebyl tak úplně v plánu. Máme napsaný scénář k jedné skladbě, jejíž děj se odehrává venku, ale bohužel první termín propršel komplet celej a druhej z půlky, takže jsem vždycky dva dny předem dával dohromady materiál a věci na klip náhradní, který můžeme točit uvnitř.
Krom Wosy máš další kapely/u, hraješ v divadle a učíš zpěv, zvládáš to?
Hehe. Dlouhá léta jsem si držel jen jednu kapelu, když roku 2018 odešel Matěj Mengler z Kohout plaší smrt, ocitl jsem se u nich za mikráčem já. Jenže dvě kapely si lezly do zelí s termínama a navíc ježdění ke Kohoutům do Liberce jsem při zkoušení a hraní divadla zvládal čím dál tím hůř. Takže jsme se po roce, který čítal něco přes 50 koncertů jen s Kohouty, zase rozešli. Teď jsem vedle WOSY začal hrát na basu v kapele Klokain a k tomu učím. Pomáhám dalším zpěvákům nedělat chyby, zlepšovat jim výraz, techniku, sem tam jim něco pomůžu zaranžovat nebo upravím text, aby jim „šel do huby“.
Texty Wosy jsou vtipný a nápaditý. Všechny je píšeš ty, nebo vás v kapele píše víc? Kde bereš inspiraci?
To mě moc těší! Texty píšu výhradně já, takže mám radost, když je někdo pochválí. Ne že bych si na texty vyhrazoval monopol, ale zkrátka nikdo jinej s textama nepřijde, takže si je píšu přesně na míru. Vlastně tak píšu i muziku. Do tý už mi ale mluví zbytek kapely.
Máte čtyři songy o kaktusech. Jak tě napadlo začít psát písničky na tohle téma a proč je Kaktus číslo 4 vlastně fíkus?
Písničky o kaktusech vznikly úplnou náhodou. V devítce, na privátě u našeho tehdejšího bubeníka, jsem spolu s ním přemýšlel, jak to udělat, aby si lidi naše skladby pamatovali a usoudili jsme, že si každej pamatuje naprostý kraviny a vznikl text Kaktusu 1.
Další Kaktus vznikl náhodou, měli jsme rozepsanej song a já neměl text do refrénu, tak jsem na melodii toho songu nasadil stejnej refrén jako v Kaktusu 1. Pak jsem ho ještě trochu upravil, každopádně Kaktus 2 byl na světě. Kaktus 3 už je napsanej vysloveně, aby zapadal k těm dvěma předchozím, ale aby každej byl vlastně úplně jinej.
Dlouho jsme měli kaktusy jen 3, až jednou přišla inspirace a zrodil se Kaktus 4. Jenže… zbytek kapely se rval o to, aby kaktusy byly jen tři a já trval na tom, že rozhodně nehodím do šuplíku hotovej a zaranžovanej song. Tak jsem jim navrhl kompromis, že se to může jmenovat Fíkus 4, ačkoliv se v textu zpívá o kaktusu. Prostě kravina.
