First Times – Mono Mono

Chcete znát jméno kapely, kterou, pokud se mě někdo zpětně zeptá, patrně označím za svůj osobní objev roku 2013? Odpověď je v této recenzi a zní First Times. Finský kvintet v relativně rychlém sledu vydal trojici EP, z nichž Mono Mono je tím zatím nejnovějším.

Najdete tu čtyři kousky skvěle zahraného powerpopu v tom nejlepším slova smyslu. Úvodní píseň Mamma’s Boy budiž toho parádním důkazem. Svižný rocknroll s dívčím zpěvem a pestrým kytarovým aranžmá. Pokud tak jako já čas od času vzdycháte nad tím, že dneska již nejsou kapely, píšící jednochuché a krystalicky průzračné melodické písničky tak jako ve zlatých časech powerpopu na konci sedmdesátých let, tady je důkaz, že tomu naštěstí tak docela není a čas od času lze nalézt výjimku. Muziku First Times v zásadě lze popsat připodobněním k představě, že by Nikki Corvette zpívala na starých deskách Paul Collins Beat a především je to srovnatelně tak dobré. Písničky jako Mamma’s Boy nebo The Boy Can’t Help It mají melodickou sílu klasických nahrávek svého žánru a to se zas tak moc často nevidí. Celou nahrávku uzavírá převzatá píseň od kultovních Gizmos a i ta dobou svého vzniku odkazuje do stejné éry jako celková nálada desky.

Být dnes rok 1979, tak vidím First Times jako tutovou akvizici Bomp! Records a s ohledem na to, že to je mé oblíbené vydavatelství, je patrně jasné, jak moc mě tito Finové dostávají.