Jak to slyší Vegy z FVTVRE a Movement?

Další smršť náhodně vybraného repertoáru na recenzi schytal Vegy, renesanční člověk, hudební producent, zvukař, videomaker, chatař, hokejista, ale hlavně basák české punk bomby FVTVRE a nově i frontman a kytarista nově vzniklé kapely Movement (ex-The Prostitutes). A co dostal k tanci, poslechu a hlavně na recenzi?

Green Day – Waiting

Haha, tak to jsem neslyšel ani nepamatuju, teda pamatuju. Ještě než vznikl YouTube a internet měl doma člověk jenom vytáčenej, tak mi kamarád z kapely nosil na CDčkách vypálený klipy a živáky. A ačkoliv jsem Green Day nikdy moc nemusel, veškerá jejich tvorba před American Idiot mi byla vždycky sympatická, paradoxně mě to při dnešnim poslechu baví mnohem víc než tenkrát, což je možná daný tou nostalgií, ale vlastně i tim zvukem, kterej je pro svoji dobu charakteristickej a je to vlastně hezky napsanej a zprodukovanej pop rock. Jinak z týhle desky Warning jsme měl moc rád song Minority. Každopádně jsem trochu smutnej, že je to dneska už vlastně retro, což znamená jenom jedno – jsem oficiálně starej.

Deez Nuts – Hedonistic Wasteland

Já vim, že Deez Nuts má u nás hodně lidí rádo, ale mě tenhle lopaťáckej „ala NY“ hardcore vždycky hrozně sral. Viděl jsem je na posledním Mighty Sounds, kde jsem pár songů kuli kámošům přetrpěl, ale pak jsem to nevydržel a šel jsem do hajzlu na pivo. Ale abych nebyl jenom negativní, líbí se mi, jak je to frackovský, je to drzý a má to jak už název vypovídá koule. Vlastně to nechci napsat, protože mě to sere, když tohle někdo tvrdí, ale mě přijde, že všechny tyhle kapely zní úplně stejně, kytary hnaný před kopák, všechno dopředu, tři riffy, nějakej breakdown a nazdar. Bleh.

Sum 41 – Out For Blood

Sum 41 mám hodně rád! Je to takový moje guilty pleasure jejich první dvě desky mi v podstatě formovali hudební vkus měl jsem kazetu kde na jedný straně bylo Half Hour of Power a na druhý All Killer No Filler, pak přišlo Does this Look Infected ketý bylo už mnohem tvrdší a poté Chuck což byl metal jako debil! Pak jsme s nima skončil s popovym Underclass Hero v roce 2007 a až do týhle desky ze který je tahle ukázka je v podstatě ignoroval. V roce 2019 jsem na nich byl tady v Praze a hrozně si ten koncert z nostalgie užil a chvilku potom jsem právě tuhle desku Order In Decline recenzoval pro Headliner a vlastně jsem měl hroznou radost z návratu do kapely toho mexikánce „Brownsounda“ na solovou kytaru protože to byl člověk kterej do SUM41 vnesl ty metalový riffy a vůbec tenhle zvuk, což se opět nejen na tomto songu ale i právě na celé poslední desce ukazuje. Jenom je škoda že mezitim odešel původní bubeník Stevo, ale tak bubeníci jsou kteréni to už víme.

Cirguz – Tak zas zejtra

Hele, to neni tak špatný, jak to na první poslech možná může znít a hned vysvětlim proč. Za prvý jsem rád za kohokoliv, kdo vezme do ruky nástroj, koupí si aparát, založí kapelu a dotáhne to až ke koncertům a nahrávkám. To je obrovskej kus cesty, kterej vyžaduje mnoho úsilí, a já to obdivuju. Za druhý kdyby se to nahrálo a zprodukovalo o něco trochu líp a ubralo trochu na tom agrozpěvu, tak to může bejt fakt velký a hrát jako hovado. Otázka je, jestli na to nebyly podmínky, protože kluci třeba nemaj tolik financí nebo takový známosti, aby věděli, komu říct, anebo je to tak naschvál, protože z toho chtěj mít pivní punk, kterym pobaví o víkendu 100 pankáčů na lokálním koncertě a hlavně i sebe. Vždyť o tom to přeci hlavně je, o tý radosti z muziky.

Goldfinger – Wallflower

Tvl trumpety a kytary na druhou, to je moje smrt! Přitom tak skvělej bridge a refrén! Goldfinger se kolem mě taky točí už věčnost a je to pro mě hodně známý jméno, ale právě díky zmíněný dechový sekci a skáčkovýmu přístupu jsem jim nikdy nepřišel na chuť. Každopádně u nich je znát ten původ z Los Angeles a vůbec Kalifornie, což je mi hodně blízký, takže je beru na milost, a ta věc je poměrně chytlavá. Teď jak jsem to doposlech, tak jsem zjistil, že mě to vlastně až tak nesere. Což opět dokazuje, že už jsem starej.

Foto: Jan Nožička