Jak viděla redakce Kids and Heroes rok 2020?

2K20. Rozesranost. Konzistentní tenzní depka. Takhle se nedá důstojně umírat. Nebýt fotr nejspíš s násilníkem pobíhám po skladišti jménem Svět a plíživě vyhlížím konec tunelu nekonečna.

Koncerty byly v tomto roce K.O.

1. Soft Kill – Premium Drifter
2. Mort Garson – Music From Patch Cord Productions
3. Snake Eyes – Skeletons

Bee Well – The Weight and the Cost

1. Donnie Darko – Yesterdays

2. Povodí Ohře – Dva trámy na kříž

3. Méta Monde – Méta Mondes

4. James Cole – M.R.D.

„Ak prežijeme toto, prežijeme všetko.“ Před rokem jsem měl tuhle větu spojenou s koncertem Daughters v Bratislavě. Teď už je ale všechno jinak. Kromě toho, že onen památný slogan mi už navždy zůstane v hlavě propojený s rokem 2020, jsme si taky letos mohli nechat o koncertech, jako byl ten v Nové Cvernovce, jen zdát. Naštěstí Covid neleze na desky, a tak jich letos bylo jako hub po dešti. A nakonec možná až moc. Alespoň ale bylo pro ony pověstné žebříčky z čeho vybírat. Vzhledem k nekonečným útrpným podmínkám musím konstatovat, že zástup mých letošních top desek připomíná ze všeho nejvíce pohřební průvod. Smuteční procesí v černém a s rakvemi naloženými temnou a neveselou muzikou. Abych ale nekončil tak ponuře: i nějaké ty koncerty se našly. Některé skvělé a plné té jiskřivé atmosféry, která nás v tom našem malém rybníčku drží pohromadě, jiné zase bizarní a podivné, a to díky některým neméně bizarním a povinným opatřením. 

Domácí desky:

• Snackthief – Snackthief

Královna letošních CZ desek. Bolavá a uplakaná královna z maturitního plesu, ze které si někdo šeredně vystřelil – to je debut brněnských Snackthief, který vás vezme na výlet zpět právě do středoškolských let. Můžete ale rovnou zapomenout na to, jak jste bývali oblíbení, tentokrát se na střední podíváte optikou outsidera. A ať to zní jakkoliv, je to skvělý pohled. Perfektní vokály, nápadité texty, repetice a hravé kytarové linky, to všechno přesně jako z tvojí oblíbený midwest emo kompilace. Celá deska je až po strop nabitá nápady, které jen tak v českém rybníčku nenajdete. Útěchou pro ty, kteří si nepřipouští, že by je emo mohlo bavit, budiž pak fakt, že Snackthief chvílemi na desce odhalují i svou více hardcore punkovou tvář. Tak rovnýma nohama zpátky na střední!

• Kruhy – EP III

Zatímco Snackthief pro mě byli velkým překvapením, desku Kruhů jsem netrpělivě vyhlížel už od začátku roku. A odměnou mi bylo zatím nejlepší EP téhle brněnské kapely, která umí s emem koketovat jako málokdo. Kruhy jsou pro mě vždy hodně o textech, a tak není divu, že mě deska okouzlila. Všeprostupující patos se vyhýbá otřepanému kýči a skrývá se do originálních sousloví a nápadů vykřičených do světa v typicky sekané dikci Kruhů. Trojice se tentokrát nebojí mírně si vykročit do neznáma a oscilovat mezi pomalejšími party a chvílemi, kdy je pedál na podlaze. Zatímco úvodní skladba Déšť nabízí výběr toho nejlepšího, co mají Kruhy v arsenálu, závěrečný Sníh je zase velmi podařený experiment. Experiment, jehož stopy snad nezaniknou ve vánici a přenesou se na další tvorbu Kruhů. Dle jejich normy tedy na EP IV.

• Nulajednanulanula – Život je pomalá smrt

Emo je mrtvé, ať žije emo! Kdyby neexistovalo emo, byly by v tomhle žebříčku tři black metalové desky. Viním za to letošní rok, a taky trochu sebe. Ale co, když už má být něco na hovno, tak ať to aspoň pořádně bolí! Život je pomalá smrt je deska stará sotva pár dní, svou kreativitou, nábojem a křehkou neurvalostí si ale rychle vysloužila místo v síni slávy mého playlistu. Oproti výše zmíněným provází Nulajednanulanula na desce také nemalá dávka nasranosti, díky které si může kapela za ta tři písmena e m o s čistým svědomím připojit ještě příponu -violence. Jo a vinyl s mrtvým broukem je něco, co by nemělo chybět naprosto žádnému sběrateli desek.

Honorable Mentions: Boost, Kronstadt, Nondescript, My Hard Lesson, New|Old, Nusle Sound Systém, Povodí Ohře

Zahraniční desky:

• Bell Witch, Aerial Ruin – Stygian Bough Volume I

Tohle je soundtrack pro letošní rok jako dělaný! Zvláštní propojení Funeral doom metalu z rukou Bell Witch s akustickou kytarou a andělským hlasem Aerial Ruin dalo vzniknout okouzlující desce, které vás vtáhne do svých hloubek a hodinu povaluje na jazyku. Chvíli jemně a hřejivě, chvíli se silou neúprosných čelistí z černého kovu. Asi žádný song jsem letos neslyšel častěji než dvacetiminutový epos The Bastard Wind, který desku otvírá. Jestli se chcete taky na hodinu potopit do jiného světa, zkuste to s tímhle albem. Až se vrátíte zpět, určitě vám nebude jako zázrakem do zpěvu, zvláštním způsobem se ale budete cítit líp. Tak po hlavě do toho. A až Stygian Bough přežvýkáte, pusťte se proti proudu času k desce Mirror Reaper z roku 2017. O nic menší klenot, tentokrát ale ještě o několik odstínů temnější.

• Touché Amoré – Lament

Dokud jsou Touché Amoré mou nejposlouchanější kapelou na Spotify, dává mi svět smysl. Letošní deska téhle kapely mě sice při prvním poslechu nevystřelila do nepoznaných výšin, s odstupem si ale místo tady jednoznačně zaslouží. I kdyby to měla být nejslabší deska TA (což není), pořád by to nejspíš byla skvělá emo/melodic hc nahrávka. Možná nejlepší letos. Pokud nejste jako já, a nebudete od Lament čekat stejný nápor beznaděje a smutku, jaký číhal na Stage Four, vyhnete se počátečnímu zklamání. Lament je deska o novém začátku, který musí po zničující síle Stage Four logicky následovat. Svůj účel plní skvěle, a navíc s věrností k citlivé, avšak úderné hudbě Touché Amoré.

• Skeleton – Skeleton EP

Tady se pouštím na tenký led. Ten riskantní výlet si ale užívám. Ačkoliv Skeleton vznikli jako hc punková kapela, má jejich letošní deska k tomuhle žánru poměrně daleko. K albu mě jako první přilákala skladba Catacombs, která nabízí black metalovou sklepní atmosféru. Jaké pak bylo mé překvapení, když vyšel zbytek alba, které je skrz na skrz death metalové. I jako posluchač tímhle žánrem nepolíbený jsem byl ale brzy pohlcen tou smrští primitivních, ale velmi účinných drásavých riffů a neúprosným soundem, který si mě přitáhl a dlouho nechtěl pustit. Takže jestli máte chuť na výpravu do neznáma, vydejte se do hájemství Skeleton. Někde v hloubi navíc najdete i to upozaděné hardcore punkové srdíčko.

Honorable Mentions: Ulcerate, Enslaved, Midnight, Thy Catafalque, Svalbard, Undeath, Drain, Strike Anywhere

Koncerty a festivaly:

• Pushteek Fest II – Kabinet Múz, Brno

Osm hodin, devět kapel a kila skartovanýho papíru – to je funkční, a letos v únoru taky ozkoušený, recept na vydařený koncert. Druhý ročník Pushteeku přitáhl do Brna rozmanitou směsici kapel, kterou jako krysařův průvod vedly vpřed apokalyptický bicí Nicka Yashina z amerických Baptists. Ti celý Pushteek uzavřeli, a byla to tečka jako boxerskou rukavicí do brady. Ještě před ní ale krev v žilách rozproudili třeba podobně temní, avšak domácí Decultivate, mladíci Exude, nezastavitelní neurvalci Fyasco nebo SxE úderka Protijed. A to zdaleka nebylo všechno. Na Pushteeku se toho letos dělo hodně, a já už se těším, až se budu následující jaro dít zase ještě o něco víc.

• True Fir, Esgmeq, Prodavač – Kabinet Múz, Brno

Jak byl Pushteek Fest skvělej, tak byl tenhle koncert zvláštní. Ani nevím, kdy naposledy jsem na koncertě seděl, natož kdy jsem měl přímo přidělené místo – Tady jsem se dočkal obojího. Zatímco na první True Fir zůstalo publikum ještě přilepené zadky k židlím, na reinkarnované Esgmeq se už odvážilo k pódiu blíž. Někteří rozpačitě, někteří s neochvějnou jistotou. Někteří s rouškou, někteří bez. Byla to bizarní situace vykouzlená bizarníma podmínkama. Nakonec ale vyústila v koncert, který prostě uvízl v paměti. Tomu samozřejmě pomohla nejen doba, ale taky svébytné hospodské hitovky ze zaprášené dílny Esgmeq.

• Summer Punk Party IX  – Volyně

Už jen trpělivost pořadatelů SPP by si zasloužila nějakou medaili. A další by měli dostat na krk všichni, kdo se na festivale podílejí. Říkám to každý rok, a možná už to ani jinak neumím, ale tenhle festival na přírodním koupališti v šumavském podhůří je opravdu parádní. Organizací, atmosférou i po hudební stránce. Letos ho navíc ozdobila taková upřímná radost z možnosti trávit pár nocí pod stanem a pár dní v alkoholovém opojení pod pódiem. Ta obyčejná radost z bytí byla pak nakonec nejvíc cítit ze dvou zahraničních hostů – Risk It a Born From Pain. Ti navíc viditelně nevyřáděným návštěvníkům dopřáli i pořádnou příležitost nechat se zničit v neutichajícím volyňském kotli.

Byl to zvláštní rok, ten dvacátý, to si možná budou říkat senioři o pár desítek let později. Byl to rok, který možná v globálním měřítku dal lidstvu možnost se zastavit a uvědomit si bezbřehou hloupost a zaslepenost konzumerismem poháněného kapitalismu a pomateného dogmatu věčného ekonomického růstu, ze kterého profituje pouhá hrstka neomalených uzurpátorů ekonomické moci. Byl to rok, který možná dal celoplanetárnímu environmentu po mnoha letech šanci se alespoň trochu nadechnout. I rok, kdy se naplno projevuje neudržitelnost současného ekonomicko-politického zřízení. Ale také je možné, že planetárně destruktivní mise kapitalismu za věčným násobením profitu bude pokračovat a jednou si budeme říkat, že v tom roce ještě bylo fajn. Po hudební stránce vyšla kupa skvělých archivních vykopávek i celkem slušná dávka nahrávek nových. Zároveň nepřál živým performancím. Asi posledním koncertem, na kterém jsem byl, tak bylo vystoupení Avskum ve stockholmském Cyklopen. Ale možná jsem vlastně ještě potom viděl The Vibrators, ale bylo to tento rok? Nebo některý z roků předchozích? Pravidelné zimní koncerty The Vibrators, se mi poněkud slévají v takový roky nerozdělitelný celek. Zároveň nebudu zastírat, že jsem si vlastně rok 2020 v mnoha ohledech naprosto užil, a to více než mnoho jiných. Jako bonus jsme po letech teoretizování a prázdného tlachání udělali papírovou edici, což je také takový malý úspěšík.

Desky, které mě zaujaly nejvíce, jsem rozčlenil do několika kategorií, neboť množství reedic a archivních vykopávek je enormní a je absurdní řadit je do stejné kategorie jako nové počiny. To je na jednu stranu produktem celospolečenské obsese nostalgií, ale pro mě je to v převážné většině hudbou a výpovědí mé generace a tudíž tím, co je mi stále nejblíže.

Na závěr velké Fuck Off všem, kdo se ohání Národovectvím, všem pánbíčkářům a idiotům, šířícím zjevné zhovadilosti pod rouškou nesmyslu, kterému říkají „vlastní názor“.

Nové desky:

Toronto „Under Siege“ LP

Paranoid „Out Raising Hell“ LP

X „Alphabetland“ LP

Total Jerks „Total Addiction vol. 2“

Mäsh „I Don’t Want You“ 7“

The War Goes On „Assisted Armageddon“ LP

Heavy Discipline „S/T“ LP

V/A This Is Copenhagen LP

Loud Night „Mindnumbing Pleasure“ LP

Bob Mould „Blue Hearts“ LP

Reedice/vykopávky:

V/A Valley Blvd LP
Shattered Faith „I Love America“ LP
Agent Orange „Living In Darkness“
The Last „Look Again“ LP+7“
Totalitar „Heydays Revisited“ 7“
Satans Rats „What A Bunch Of Rodents“ LP
Funeral 1st 7“
Hated 1st 7“
Sudden Impact „Freaked Out“ EP
The Undertakers „ S/T“ LP
Kalashnikov 1st EP
Human Gas / Stali Nism Split EP
Smrt Mladého Sebevraha „S/T“ LP
Inocentes „Garotos Do Suburbio:The 1985 Demos“ LP

CZ/SK:

Parketový Lev „S/T“

Chorobopop „Kočky, Krysy, Celebrity“ LP

Antisocial Skills / Rules Split LP

Lucifer Efekt / PSI Split LP

Koncerty:

Avskum/Smierc/Anatomi-71/Ilska – Cyklopen – Stockholm

„Uděláme letos zase bestof?“ psal mi Marek. Odpovědí byl souhlas, ale hlavou mi běželo spíš: „Vždyť ten rok jako by ani nebyl!“ Zrušený koncerty, přesunutý koncerty, zrušený přesunutý koncerty… Není se moc za čím ohlížet. Jak kdyby mi zas bylo šestnáct – chodím dokola na kapely kamarádů a výjezd na zahraniční jméno rovná se svátek… Aspoň že desek vyšlo dost, a tak bylo čím alespoň trochu zabíjet tu nicotu. Nebejt toho, jakou skvělou zpětnou vazbu jsme dostali na K&H zine, tak už tenhle text nepíšu. Velký díky za všechny reakce, cením si toho. Novej impulz je občas potřeba. Snad ho brzo budou moct dostat taky kluby a festivaly!

Desky (abecedně):

Alien Nosejob – Suddenly Everything Is Twice As Loud

Antisocial Skills / Rules – Split

Arrogant Twins – Lgnd

Bad Cop/Bad Cop – The Ride

Bob Mould – Blue Hearts

Brian Fallon – Local Honey

Bright Eyes – Down in the Weeds, Where the World Once Was

Cable Ties – Far Enough

Cancer Bats – You’ll Never Break Us // Separation Sessions Vol. 1

Classics of Love – World of Burning Hate

Coffin Varnish – Hajzle E.P.

Creeper – Sex, Death & The Infinite Void

Days N Daze – Show Me the Blueprints

Drakulas – Terminal Amusements

Drom / Tengri – Ur

Dune Rats – Hurry Up and Wait

Fake Names – Fake Names

Flat Worms – Antarctica

Fontaines D.C. – A Hero’s Death

Fried E/M – Modern World

HMLTD – West of Eden

Human Fault – Zjevné Předurčení

Charta 77 – Verdan-Di

Choir Boy – Gathering Swans

Chorobopop – Kočky, krysy, celebrity

Idles – Ultra Mono

Kung-fu Girlz – s/t

Kvelertak – Splid

Lapsuus – Kaikki Menee Mustaksi

Laura Jane Grace – Stay Alive

Metz – Atlas Vending

Moaning – Uneasy Laughter

NOFX/Frank Turner – West Coast Vs. Wessex

Noi!se – Welcome To Tacoma

Off With Their Heads – Character

Povodí Ohře – Dva trámy na kříž

Prince Beastly – More Bullshit 2020

Protomartyr – Ultimate Success Today

PUP – This Place Sucks Ass

Radkey – Green Room

RebUke – 45…not a LP

Refused – The Malignant Fire

Rokets – Fast Times

shame – Snow Day

snackthief – snackthief

Sniffany and the Nits – The Greatest Nits

Soundwalk Collective and Patti Smith – Peradam

Spectres – Nostalgia

Straw Man Army – Age of Exile

Sweeping Promises – Hunger for a Way Out

Sweet Reaper – Closer Still

The Blinders – Fantasies of A Stay At Home Psychopath

The Guilt – New Knives

The Homeless Gospel Choir  – This Land Is Your Landfill

The Murder Capital – When I Have Fears

Thick – 5 Years Behind

Thrashsurf – Mount Thrashmore

Tommy and the Commies – Hurtin‘ 4 Certain

Touché Amoré – Lament

Unto Others – Don’t Waste Your Time II

Viva Belgrado – Bellavista

Western Addiction – Frail Bray

Worriers – You or Someone You Know

Wyldlife – Year of the Snake

X – Alphabetland

Yungblud – weird!

Koncerty (chronologicky):

Povodí Ohře – Rock Café
UK Subs – Rock Café
Bitch Queens – Klub FAMU
Sorry Holka – Orwell
Amigo the Devil – Café V lese
Kung-Fu Girlz – Eternia
Nežfaleš, The Fialky – Storm
The Drain, Burning Steps – Klub FAMU
Hippie Chippies, Mr. Pink and the Bad Thoughts – Kasárna Karlín
The Fialky akusticky – Klub FAMU
P/\ST – Skautský Institut
Thalidomide – Klub FAMU
Krang, Burning Steps, New|Old – Klub 007
Esgmeq, Hippie Chippies – Kaštan
Nežfaleš, Supertesla – Modrá Vopice

Ked som si plánoval koncerty na rok 2020, brutálne som sa tešil, aká to bude šialená jazda. A výsledok? Pandemia, anarchia, Matovič. Korona mi kompletne prekopala plány na hudobný rok. Ale predsa len som pár koncertov stihol a všetky stáli za to.

Koncerty:

1. Začiatok konca, Parketový Lev, Beatiful bastards, Fraktúra– Klub Lúč, Trenčín
2. Punk na garážach: P.U.M, Fire your boss, Uhol dopadu, Papundekel– Garáže Bratislava
3. Punk v Umelke – Umelka, Bratislava

Hned na začiatok roka som naplánoval skvelú akciu, kde som pozval kapely Začiatok konca, Parketový Lev, Beatiful bastards. Prvýkrát som si koncert vyskušál ako jediný organizátor. Bola to celkom fuška, ale aj zábava. Štastie bolo hlavne v tom, že týžden po akcii zakázali koncerty. V lete keďsa opatrenia uvoľnili a koncerty predsa len nejaké boli, som sa prvýkrát ocitol na koncerte na bratislavských garážach. O tomto legendárnom mieste som už počul veľa, ale podarilo sa mi tam ísť na koncert až tento rok. Je fajn, že je takéto miesto pre koncerty. A posledný koncert, ktorý som stihol, bol Punk v Umelke. Zahrali tam Uhol Dopadu, Bratislavské dievčatá, Ramones Bratislava. Musím povedať, že ak sa vám nikdy nepodarilo počuť legendárnych Ramones naživo, tak Ramones Bratislava vás moc potešia ako dosť dobrá náhrada.

Albumy:

Rübänïskö – split w/ TOML

Bratislavské Dievčatá – Bratislavské Dievčatá

Fvck_Kvlt Zabijem sa

Priznám sa, tento rok som najviac sledoval hlavne slovenskú scénu. Najskôr potešilo Rübänïskö. Kapela sa rozpadla, a tak ma potešilo, že dali von aspoň posledný album. Album nabitý čistou surovosťou, dobrým textom a kvalitou. Strašná škoda, že nič nové už nenahrajú. Ďalej to boli Bratislavské dievčatá. Túto partičku ostrieľaných hudobníkov som si strašne obľúbil, a tak som sa celkom tešil. Kvalitovo táto nahrávka prevýšila ich prvý album, čiže čistá punková nálož kvality. A na záver podľa mňa doska roka na Slovensku. Denis z The Wilderness alebo aj Fvck_Kvlt dal von jeho debut Zabijem sa! Krása tohto albumu nie sú len texty, hudba, ale to čisté DIY (ako som zistil – každý beat, nahrávanie, aranže, mix a aj výsledný master je Denisova práca). Z albumu cítim punkový nádych a celkovo ma doslova odrovnal.