Je tu středa a s ní další díl rubriky, v níž prohledáváme přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme našli. Dnes zjistíme, co poslouchá Bev, frontman berlínských Radio Dead Ones.
The Enemy – Streets In The Sky
The Enemy jsou z Anglie a hrají od roku 2006. Tohle album je jejich třetí. Všechny jejich nahrávky dosáhly top 3 v anglických žebříčcích, což tedy nenaznačuje žádnou kvalitu, protože mainstream obvykle stojí za prd. Ale oni si jejich úspěch opravdu zaslouží. Streets In The Sky je sice produkováno kytaristou z The Bronx, ale zvuk první nahrávky mám radši. Báječné melodie, silné texty o obyčejném životě a chytlavé refrény. Poslouchám tohle album minimálně jednou týdně od té doby, co minulý rok vyšlo. Slavnými je udělalo předskakování kapele Oasis před pár lety. Podle mě The Enemy ukazují, že je možné přijít s pravou kytarovou hudbou s rebelským názorem.
Ramones – Adios Amigos
K téhle kapele není ani potřeba nic dodávat. Všichni mají rádi jejich ranou tvorbu, ale já si oblíbil tohle album. Změnilo můj svět, když mi bylo jen třináct. Sex Pistols a The Clash byly moje první oblíbené kapely, ale když se ke mně dostala takhle nahrávka, udělalo to „boooooom“. Energie, rychlý vpřed se deroucí zvuk, žádné kompromisy… prostě perfektní. V nynější době miluju všechny nahrávky od Ramones, ale stále preferuji novější tvorbu jako Mondo Bizarro a Adios Amigos. Life’s a Gas je zabijácká skladba a i kapely jako The Strokes udělali její cover. Každý punkrocker by měl mít tohle album. Get it before you die!
New York Dolls – One Day It Will Please Us To Remember Even This
Odstartovali šest let předtím, než v roce 1977 prorazil punkrock na svět. Hodně drog, přitažlivost, rebelie a provokace se sešly v jejich hudbě. Nahráli dvě alba a dva roky poté se rozpadli. O třicet let později je Morrissey přesvědčil dát se znovu dohromady. Za další dva roky přišli právě s touhle nahrávkou. Samozřejmě, že se jejich zvuk trochu změnil, protože zestárli, ale v těch třinácti písních je tolik duše a originality. Pěkné melodie, bláznivé texty a úžasně napsaná hudba. Hosté jako Iggy Pop nebo Michael Stipe z R.E.M. ukazují, že stále patří k elitě.
Swingin Utters – Poorly Formed
Každá nahrávka Swingin Utters je výborná, ale musím říct, že takhle je ještě lepší. Jack, původně zpěvák z One Man Army, který s nimi teď hraje na kytaru, přišel s vlivy, které to dělají velmi různorodým. Všechny songy nejsou typický punkrock nebo streetpunk, ale vlastně mi je to fuk, protože jsou to pořád stoprocentní Swingin Utters. Některé texty jsou ztracené ve snění… je to krásné. Opravdu nedokážu popsat ten zvuk. To, co dělají, není nic nového, ale je to skvělé, energické a nikdy ne nudné. Perfektní soundtrack na léto. Nenechte si ujít.
Die Hunns – You Rot Me
Pravý punkrockový granát. Corey Parks a Duane Peters (zpěvák U.S. Bombs) byli ještě pár, když bylo tohle album natočeno. Je na něm jenom deset písní, což ale dokazuje, že méně je někdy více. Moje oblíbená skladba je On My Mind, kterou zpívá Corey. Ten song je opravdová klasika – ne jenom ve světě punkrocku, je to klenot rockové hudby obecně. Tohle album je drsné a sladké, melodické a přímé, tiché a hlasité… je všelijaké, ale ne obyčejné. Osobně si myslím, že je to nejlepší, co Duane kdy vytvořil.
