The Other – The Devils You Know

Hororpunk je hodně obskurní žánr. S punkem to má většinou společného jen pramálo a toho hororu se to naivně snaží dosáhnout maximálním distortionem kytar. Textově většinou postrádají nadhled psychobilly band a všechny vypadají, jako kdyby utíkaly od vypáleného kostela kdesi v Norsku. Výjimkou v tomhle žánru tak nejsou ani němečtí The Other.  Kapela pojmenovaná po jednom z pilířů psychologického hororu začínala původně jako lokální band coverující Misfits a když pak asi viděli Jerryho partu naživo, řekli si, že to zvládnou líp a ještě navíc s vlastní tvorbou.

Nová deska The Devils You Know je v pořadí už pátá, kterou tahle vestfálská parta během své existence natočila. Rozhodně se jí nedá upřít hitovost. Jenže je to hitovost značně pofiderní. V každém songu vznosně vystavěný refrén doplňují šablonovitě k uzoufání nudné sloky, a tak kapela vždycky vytáhne berličku v podobě óóóóó, jééééé, ááááá, úúúúú, lalala nebo nanana. To vše je pak trademarkově podtrženo lehko rozpoznatelným germánským akcentem.

Za nejlepší songy z desky bych asi označil Nice Day For a Funeral a Take You Down. Oboje jsou rychlé pecky s povedeným refrénem a ani ty sloky nejsou k zahození. Jsou to jedny z mála písní, které potlačili německou obsesi metalem a pustil jsem si je víckrát za sebou, a to ještě, prosím pěkně, dobrovolně. Za vyložený přešlap pak považuju stokrát omílaný Phantom Of The Opera a závěrečnou baladu Ewigkeit. Baladu. A ještě k tomu v němčině. Žádný ze všech šestnácti songů nemá krátkou punkovou údernost, nekecám. Všechny songy mají minimálně ke čtyřem minutám a jako naschvál jsou ty nejblbější vždycky nejdelší.

Musím ale ocenit vskutku krásný gatefold obal na dva vinyly, ke kterému jsem dostal ještě pěkně kreslený komiks, kterému ale nerozumím, páč je v němčině. No, když už nic jiného, tak je to mnohem lepší než poslední deska od Misfits. I když… co vlastně není, že?