Uštkni – Oči šelem / Protijed

O některých nahrávkách se říká, že by si zasloužily vinylové vydání. O nahrávce rožnovských Uštkni jsem to říkal už dávno i já. Kapela vydala v roce 2010 demo CD s názvem Protijed. Nyní, kdy dozrál čas na regulérní asfaltovou placku, je čas si tuto nahrávku připomenout a to především z důvodu, že tvoří jednu ze dvou stran této nové desky. Druhá strana je pak zasvěcena aktuální nahrávce kapely nazvané Oči šelem. Z obalu bezpečně poznáte, které nahrávce je věnována která strana a ve výsledku to působí trošku jako poslední dobou populární split LP. Ovšem split LP jedné kapely. Dvě nahrávky, kdy každá z nich funguje skvěle i naprosto samostatně, ale také ukazuje, jakým vývojem samotní Uštkni procházejí.

Na Protijed jsem už recenzi kdysi psal a vzhledem k tomu, že ani časem jsem na tuto nahrávku nezměnil úhel pohledu a taky proto, že archív starých recenzí se na novém webu KidsAndHeroes zatím neobjevil celý, můžu v konečném důsledku zkopírovat to podstatné z výše zmíněné recenze. Novější části alba se tedy budeme věnovat poté.

Punk (či punkrock) saxofonem oslazený jako pořádný valašský frgál, který jinde neupečete, tak jako v tomhle rázovitém kraji. Pokud bych měl nějak definovat jejich hudbu, tak bych to viděl na střet starých, dobrých Frantíků Haine Brigade s takovými šik holkami, jako byly Zuby Nehty. Jisté je, že těsto k tomuto koláči musí vykynout někde dole, v podzemí či ve sklepě. Ke všemu je pak třeba dodat osobité texty, které rozhodně nepotkáte na každém rohu. Pokud si pamatujete z tohoto regionu kapelku Kultra, tak možná zavětříte, odkud vítr vane. Ovšem oproti Kultře je muzika vyspělejší a ne tolik divoká. Ke všemu dodejte dva zpěvy, každý v podání jiného pohlaví, a dostanete něco, co je originální, ale vycházející z jakýchsi zaběhlých tradic. K tomu přidejte neobvyklý název Uštkni a máte před sebou kapelu, se kterou když se potkáte, tak vám nezapadne mezi stovky jiných.

Debutová nahrávka nazvaná Protijed byla nahrána už loni, ale chvilku jí trvalo, než se dostala mezi „prostý lid“. I čas má v rožnovském regionu svou vlastní frekvenci. Máme tu čest s deseti vyzrálými písněmi, které vás okouzlí svou atmosférou. Kapela šlape jako peloton při cílovém spurtu na Tour de France. Těžko hledat nějakou píseň, která by vyčnívala, nebo se dokonce dala nazvat „hitem“. Všechny songy mají svou nezaměnitelnou atmosféru a jakési zvláštní kouzlo, které si vás podmaní, a budete si nahrávku pouštět často. Pokud bych měl přeci jen něco vypíchnout, byly by to třeba Citová lobotomie, Asfaltka, bordel, vedro nebo Stereotyp s citem.

Oči šelem jsou novou produkcí Uštkni a na nahrávce je velmi cítit, že kapela od své první nahrávky urazila pořádný kus cesty. Vše působí mnohem semknutěji a vyzráleji. Ovšem pořád se jedná o styl, který samotní Uštkni nastolili již na začátku své hudební cesty. Už od úvodního zatroubení na saxofon v písni Benzínoví narkomani je jasné, že tahle kapela naštěstí zůstala svá, tak jak je v rožnovském kraji velmi dobrým zvykem. Neotřelá hudba pevně zakotvená v punkových kořenech s inteligentními texty bohužel v našich luzích hájích není nic, co byste potkávali každý den.

Délka nové nahrávky zaujímá jednu strany vinylové desky, takže nečekejte nějaké sáhodlouhé opusy. Naopak čekejte deset přímočarých punkovek, které ovšem nejsou vystavěné v nelibě tradičním tří akordovém duchu. Samotná skladba písní je udělána tak, aby zaujala a zároveň skončila dříve, než by jakýmkoli způsobem mohla začít nudit. Celistvost presentovaných songů je v určitých momentech až zarážející. Uštkni se povedlo natočit desku, která nemá slabých míst, zároveň netrpí neduhem podlézavých hitovek a přitahuje posluchaček k opětovnému přehrávaní nahrávky. Zároveň však nemá moc tendenci se ohrát. Je takových nahrávek moc? Myslím, že ne…