Tendencie – Nedajme šancu beznáději zmariť naše životy

Další z vydatné nabídky letošních slovenských punkových nahrávek, vydaných na gramofonových deskách, je první samostatné LP hardcore punkové kapely Tendencie. To navazuje na společný desetipalec s Rosa Parks, vydaný před třemi lety.

Ve výrazných konturách provedený kreslený obal ukrývá čtrnáctidílnou kolekci načuřených hardcore songů se super nasraneckým zpěvem, hraničícím, barvou i pojetím, s pocitem parodie všech těch poněkud směšných „hatecore“ záležitostí, ale zároveň mající svůj specifický punc. To kapela propojuje s poměrně melodickým a akurátně svižným hudebním podkladem.

V devadesátých letech se podobnému pojetí hardcore začalo říkat „old school“ jako vymezení vůči té záplavě metalových parazitů, ačkoliv s autentickým původním hardcorem podobné kapely nemají zas tak moc společného.

Zvuk je vyčištěný a vyvážený, v mnoha ohledech až moc, a v pomalejších kompozicích se kapela bez skrupulí noří do Oi! vod, aniž by to bylo ke škodě věci. Navíc spousta ze skladeb v projevu akcentuje nespoutanou spontaneitu, jakožto zásadní ingredienci. Což je deviza u hardcore punku nesrovnatelně důležitější než technická stránka věci, která výsledek mnohdy naopak sráží dolů.

Poměrně nenásilně tu prolínají vlivy metalu, Oi!, ale i splašeného fast core, což vytváří celkem konzumovatelný koktejl, který může zaujmout, zvláště pak ve spojení s výrazně společensko-kritickou lyrikou. Abych byl ale upřímný, vlastně ani po několika posleších nedokáži říci, zda mě onen v úvodu zmíněný načuřený zpěv, svou barvou a intonací, neskonale irituje, nebo mi přijde vlastně přínosný ve své vpravdě původní nestravitelnosti.

Album Tendencie je každopádně zajímavý kousek do letošní vydatné nadílky slovenských punkových desek.