My Hard Lesson jsou teď v nové éře. Hledáme osobitější zvuk, říká bubeník kapely Paul

Paul, bubeník z táborské hardcorové kapely My Hard Lesson, otec koncertní šňůry Doomed a člověk oddaný muzice na víc než 100 %, se u nás zastavil na kus řeči. V krátkém sledu jsme spolu probrali kapelu My Hard Lesson, připravované EP, ale taky vztah kluků k festivalu Mighty Sounds, který se koná na jejich domácí půdě v jihočeském Táboře.

Na začátek to vezmi hezky od srdce. Kdo jsou My Hard Lesson?

My Hard Lesson bych popsal jako takovou naši druhou rodinu. Každej z nás do kapely dává nadměrnou energii a všechno, každej koncert i každý nahrávání ve studiu, se snažíme dělat na sto deset procent. Právě teď se kapela nachází v takový nový éře, ve který hledáme vlastní, osobitější zvuk. A myslím si, že je na co se těšit!

Jak se dá v maloměstě, jako je Tábor, dohromady parta kluků odhodlaná hrát moderní hardcore s texty, co mají nějakou message?

Já jsem u úplnýho začátku kapely nebyl, My Hard Lesson tak začali hrát beze mě. Ve chvíli, kdy jsem se s nimi dal dohromady, právě začínali zkoušet a taky se prali s problémem, kde u nás vůbec najít prostory pro zkušebnu. Kluci mě oslovili na koncertě Hanby na táborský Cestě, já jsem do tý doby žádnou tvrdší muziku nehrál, i když mě to k tomu vždycky strašně táhlo. Dohromady se nám pak podařilo složit první song s názvem This Feeling, a v tu chvíli mi došlo, že My Hard Lesson nebudou jen krátkodobou záležitostí. Osobně jsem se do žánru muziku zase tolik nemíchal, zbytek kapely už to měl promyšlené, já už jsem je v tom jen podpořil. Název kapely My Hard Lesson se později stal i takovým mým nakopávacím životním heslem, vyjadřuje to, že život je nekonečnej boj, kterej musíme bojovat.

Vím, že jste dost otevření experimentům se žánry. Možná i právě proto některý songy z vaší zatím jediný desky Thorny Path dostaly před nedávnem novou, elektronickou tvář. Můžeš nějak přiblížit tenhle nápad a jak to s ním bude dál?

Vyrůstal jsem na raných Linkin Park a vždycky se mi strašně líbilo, když po albu vydali něco jako remix mixtape, vždycky jsem chtěl udělat něco podobnýho. A protože mám spoustu kamarádů, co taky dělají nejrůznější hudbu, rozhodl jsem se, že je kontaktuju s nabídkou, jestli by nám nechtěli udělat remixy našich songů. Poslali jsme jim stopy a nechali, ať se s tím poperou po svém, měli ve všem úplně volnou ruku. Nejkrásnější na celém tom projektu je, že ti lidi vezmou muziku, kterou ve většině případů normálně vůbec neposlouchají, a vytvoří z ní něco, co vyhovuje jejich pohledu na hudbu. Vznikají tak naprosto unikátní věci. V tuhle chvíli máme venku dva remixy, jeden dělal producent TMA a jeden náš muzikantskej kolega Johny Joc z mojí druhý kapely. Na cestě jsou dva další songy. Remixy zároveň představují takovou definitivní tečku za deskou Thorny Path a za obdobím s tím spojeným.

Kromě těchhle elektronických remaků chystáte i vaše nový songy, šušká se, že snad EP. Co o tom můžeš prozradit?

Je to tak, snad ještě letos nám vyjde premiérový EP Pure. Co se týče zvuku, máme ho už naprosto hotový. Jde o pár songů, které jsme nahráli u Damiana Kučery ze Skywalker a považujeme je za dost důležitej milník naší hudební kariéry. Řekli jsme si, že uděláme nasraný EP, který půjde přímo z nás, a i proto jsme ho pojmenovali Pure. Dáváme do hry nový elementy, nebojíme se a snažíme se v nový tvorbě i více experimentovat.

Kromě hraní máš prsty taky v pořádání koncertů, konkrétně v akcích s přízviskem Doomed, který se konaly už skoro po celý republice. O co přesně jde a jak jste přišli na nápad s touhle putovní show?

Doomed je takový moje dítě, krmíme a vychováváme ho dohromady s Fleshem z Nondescript. Vybíráme z našeho pohledu zajímavý kapely z tvrdší stránky český scény. Šlo o to, že mě už moc nebavilo se pořád vtírat do organizace nějakých akcí, a tak jsem si řekl, že si prostě zkusím udělat vlastní akci. Pevný jádro koncertů většinou tvoříme my, My Hard Lesson a taky Nondescript, přičemž se vždy snažíme přizvat ještě nějakýho headlinera a jeden support. Snažíme se udržet nějakou koncertní flow, objet kluby a města, kde jsem třeba ještě nebyl a tak i poznat víc lidí, víc kapel a fanoušků týhle muziky. Doomed s pořadovým číslem šest se bude konat 23. 8. v Táboře na Cestě, kde jako headliner vystoupí Redzed, kterej hrál už na druhym Doomed v Brně.

Letos si poprvý zahrajete na festu, který máte v podstatě za barákem – na Mighty Sounds. Mají pro vás Mighty nějakej zvláštní význam? Nebo vás tahle akce nějak míjela?

Na Mighty Sounds letos jedu už asi po sedmý. Každoročně jezdíme s tou samou partou, navíc jako brigádníci stavíme pódia a je to vždycky neskutečná prdel. Celej fesťák je potom takový naše soustředění, pijem pivko a užíváme si to. Hrát na Mighty Sounds byl vždycky takovej náš malej sen, kterej se letos konečně splní, a my za to Mighty nejvíc děkujeme. O místo na tomhle festu se totiž snažíme už asi třetí rok a víme nejlíp, že není jednoduchý se na tenhle lineup dostat. A fakt děkujeme všem, kdo se na tom podíleli.

Na Mighty budete v pátek otevírat Lucky Hazzard Stage. Jaký z toho máte pocity?

Když se nad tím tak zamýšlím, tak to asi není úplně sranda, otevírat takhle nějakou stage a bereme to jako velkou zodpovědnost. Na druhou stranu z toho ale neočekáváme nějakou extra slávu. Věříme, že si to takhle zasloužíme a má to tak bejt. Někteří naši kamarádi tam budou, někteří nestíhají, ale nás to v tom nezastaví, předvedeme to nejlepší, co budeme moct, a kdo ví, třeba budou skvělý ohlasy a příště budeme otvírat Mighty stage. Je to hlavně na nás, jak se nám podaří se do budoucna vyvíjet.