Pohádka o festivalu Propadák. Povodí Ohře, Tribe-J, Margo a další

Festival Propadák se letos konal popáté. Jak sami organizátoři tvrdí: Pětkrát nula je pořád nula. Pořadatelé jsou známí nelichotivými promotexty. Jistě se jim špatně usíná, když se obávají odvety zhrzených hudebníků. Proto je tu Pohádka o Propadáku, aby se jim (i vám) lépe spalo.
Za devatero horami a devatero řekami leží město Jičín. A tam, na jeho okraji je malý kopec Čeřovka s rozhlednou, která se jmenuje Milohlídka. Nás zajímá to, co je trochu níže. Když vystoupáte až nahoru, uvidíte, že pod kopcem je rokle. V rokli se scházejí místní lidé, aby si užili hezkého slunce a života. Ne všichni však mají pro radost uděláno. Černokněžník Karel Braun s pomocníkem si zbudovali stanoviště v chajdě nad roklí. S pomocí podivných přístrojů vytvářejí zvuky a hluk. Černokněžník káže jakási zaklínadla, nabádá k opuštění zajetých kolejí a stanem se šíří chlad. S přibývajícím časem se intenzita stupňuje a zdá se, že získal první následovníky.
Les okolo chajdy je chladný, ale v rokli svítí slunce. To místní studenti gymnázia vábí ztracené duše z lesa na písně, které znají i jiné. Jsou veselí, jak studenti bývají, ačkoli umění to velké není. Lidé jim naslouchají a zdá se, že i vítězí. Před tím, než se černokněžík Braun stáhne do ústraní, stihne přivolat uskupení Tribe-J. Jejich hudba se zdá pozitivní, ale vtahuje nic netušící posluchače do kolotoče, ze kterého se jen těžko dostanou ven. Jako mouchy na mucholapce, kývají se do rytmu a čekají na zpěv. Jenže tady nejsou v rokli! Pouze instrumentální hudba je schramstla a nehodlá je vypustit ven. Po odchodu zpět do rokle mnozí blábolí o progressivním rocku, jazzu nebo velké virtuozitě.
V rokli nic netuší. Je veselo a místní ochmelkové halekají písně pro pobavení. Podle nápisu na řečnickém pultíku si říkají Daddy-O. Jde skutečně o otce od rodin. Jak to u hospodských písní bývá (ať jsou třeba zahaleny do hávu hard rocku, jako zde), za humorem jsou skryté příběhy veselé i temné. Ti, kdo prokoukli přes maškarní kostýmy a rozšafnost, cítí pochybnosti. Nevítězí přeci jen temné síly z lesa? Drogy nebo zapomenuté děti se nezdají jako ty nejveselejší příběhy. To snad dozvuky Ostraváků, maskujících se za německé technaře, které se linou z lesa. München Konflikt kombinují nástroje Tribe-J i mašinky, kterými Karel Braun započal tažení za zničení Města pohádek. Divokost těchto žen a mužů je neuvěřitelná. Útočí na všechno dobré, co mají přihlížející v srdcích a ti se pak zmítají v křečovitých tancích a jsou manipulováni německým zpěvem.
CémurŠámur se pokouší přiklonit posluchače v rokli na stranu dobra, ale i když je jich osm, tak se nezdá, že by měli šanci. Proto strana dobra volí jinou taktiku a vysílá Margo za nepřátelské linie. Něžné melodie a melancholie na chvíli prostoupí les a zdá se, že slunce proniká mezi stromy, ale ve skutečnosti se jednalo o poslední chybu. Do rokle se totiž podařilo proniknout Povodí Ohře. Sudetská špína skrytá za hávem country, tolik oblíbeného i zde v Jičíně. Modré westernové košile zastrčené v kalhotech a ďábelský Sisi dštící síru na nic netušící lidi.
V lese už se nehraje na schovávanou. Dvojice z Polska XDZVONX mluví mateřštinou už před svým podivným vystoupením. Rezignují na světlo a v temné díře blekotají o životě v zemi, kde neznají hory. Zmatení lidé jim fascinovaně naslouchají, ač nerozumí ani slovo. Také na hlavním pódiu utečenci z Rakouska ovládají davy a to jak Mother’s Cake, tak následující Ultima Radio. Podařilo se jim přilákat větší davy než ke stánkům s pivem, které místní podnikavci postavili na vrcholu rokle a také na jejím dně. Zmítají se jak rakouští hosté, tak místní obyvatelé. Hluk stoupá krajinou.
Hřebíčkem do rakve jsou Kakktus. Sebranka výrostků demoluje poslední stébla vkusu a krásy. Unavení místní se plouží domů. Kletba možná vyprchá, ale nejspíš je matná vzpomínka v koutku duše dovede i za rok do rokle pod Čeřovkou. Třeba se najde někdo, kdo místní obyvatele vysvobodí.