Dead Letters – The Devil’s Gonna Make Some Noise

Po debutovém albu Slaves Of Stadium Rock z letošního jara jsem byl hodně natěšený na další pohrobky pro mnohé legendárních Anyway. Bohouš, Elvis, kytara a bicí. V podstatě tolik stačí, aby mě debut mělnických Dead Letters srazil do kolen. Čtrnáctka songů s celkovou stopáží něco málo přes půl hodiny nabízí poctivý rock‘n’roll s pořádnou dávkou hitovosti a refrény, které si broukáte už po prvním poslechu.

Tracklist je poskládaný skvěle, každá skladba tu má svoje místo a album působí velmi uceleně. Toho si lze všimnout již od jedničky, kde možná trochu prvoplánově působící otvírák Rock Out funguje výborně a říká, o co tady vlastně jde.

Come on come on it’s about time to have some fun
come on come on if you don’t get it you better run

Trumfy jsou položeny na stůl hned na začátku. Na Bohouše s foukací harmonikou jsme si zvykli už dříve, ale přidává se i saxofon, o který se stará Adam z další mělnické kapely The Oxx. Obojí je vždy použito tak akorát, aby skladbu oživily, ale zároveň nestrhly všechnu pozornost jenom na sebe. Další vychytanou věcí je vrstvení zpěvu v různých polohách, čímž je docíleno zajímavého efektu, v některých momentech připomínajícího Jella Biafru.

Jak už bylo řečeno, písně jsou vyrovnané, žádná neztrácí a každý si najde svoje favority. S přibývajícími poslechy je to čím dál těžší volba, ale u mě vede Beach Boy Bukowski. Neskutečná energie, která se stupňuje, a na konci si říkáte, proč ten song sakra není aspoň o kousek delší?! Evil si pak dokážu představit jako singl na desce Anyway nebo soundtrack vrcholící závěrečné scény westernu ve stylu Tarantina. Acid Love je prostě acid, stejně jako artwork samotného CD. The Train zatopí pod kotlem a vezme na projížďku vyprahlou pouští, kde se nemůžete zbavit pocitu, že už jste to přece někde slyšeli, ale pořád vás to nehorázně baví. Poslední Alive, která by klidně mohla válcovat popové žebříčky, je summer lovesong, jak se patří, a dokonale zakončuje album.

I když je možná na takovýhle verdikt ještě brzo, troufnu si říct, že The Devil’s Gonna Make Some Noise je tuzemským albem roku, alespoň co se kytarové hudby týče.