Kasárna.
Sluníčko a pivíčko na lehátku.
Opodál skupina žonglérů.
Plno.
Na koncertě už tolik ne.
Hardcore punk kluků, co hrávají spíš garage rock. Lůza. Rychle. Krátké songy. Zpěvák mezi lidmi. A na zemi. To je kotoul nebo co jako? Úplné nasazení kapely. Úplné nadšení publika. Žádná tupárna. Zní i hodně nečekané, zajímavé linky. Zahráli všechno. Lůza. Příští koncert dřív než za půl roku. Konec.
Baus mě z nahrávek tolik nebavili. Ale tohle. Přesné a úderné. Rytmické změny, stop time. Celé je to tak hravé, že by mohli hrát v plyšových kostýmech. Měli by. Houpeme se do rytmu. Světla na stropě. Be cool. Řekl bych spíš new wave než post punk. Každopádně šílené. Zábavně šílené. Přetrhlá struna – půjčíme si kytaru od lůzy. Od Lůzy, pardon. A pokračuje veselice. Zase ty stopky. Oči na šťopkách. Divadlo to není, ale muzika bohatě stačí. Konec. Tak prý ještě ne. A konec.
