Parketový Lev – Parketový Lev

Na úvod je třeba předeslat, že tahle deska je vynikající. Nechť tedy přestanou číst ti, kterým je trnem v oku autorova zaujatost a neobjektivnost. Autor není novinář, jen fanoušek a tak ke svým recenzím i přistupuje. Děkuji.

A teď vážně. Z tohoto ranku není jen tak něco, co by mě poslalo do kolen a zpravidla mě druh tohoto rocku k smrti nudí. Autenticita českých kapel podobného ražení se snad ani nedá komentovat, kýč nad plytkost. Ale to Slovensko naše! Pomalý rozjed bicích jako když se valí tanky, vazba, první kila a pome na to, bratia! Tak ďaleko, jak se len dá! Bratři Hrčkovci, no dlouho jsem je neviděl, takže bych je skoro nepoznal. Ono taky od Kaktusu ve Mlejně a Ramones Bratislava na Mělníku uplynulo v Dunaji, Vltavě i Labi hodně vody. Co se však nezměnilo, je talent pro jednoduchý melodie a melodičnost celkově, příjemně naivní i pochmurný texty, který ale, málo platný, zní jinak než „od nás“. Vhodný výběr spoluhráčů je taky umění a s první nahrávkou jsem pln očekávání, jak se věci budou mít ďalej. Skladby ani neskrblí výrazy typu „rock n roll ou je“, „Bejbe“, „Dee Dee“ a moc příjemně se to poslouchá. Protože Slováci to „tam maj“. My ne a nikdy jsme neměli, seč se svého času Petr Hošek, Robert Kodym, Daniel Bárta a jiní, snažili, co mohli. Od Parketového leva by se mohli hodně naučit, jak postavit dobrou písničku. Pravdou je, že Parketový lev je underground a tím téměř automaticky o level výš. Marcel Duchamp by potvrdil.

Debutová deska Parketového leva zní rozhodně dost rockově, ale zřejmou dávku punkových kořenů nelze rozhodně upřít, a to je to, co dělá nahrávku víc než dobrou. Bicí netrpí egem, u kytary mi občas spadla brada a Jano zní prostě jako Jano, trochu jako Sveťo K. a místy lze zaslechnout mekot Joeyho Ramona. Poslední skladba s výrazným bluesovým feelingem (to je v 99 % něco, co naprosto nesnáším) je ideální soundtrack na cestu domů kolem pátý ráno.

Deska byla nahrána v červenci 2018 v bratislavském MMC klubu a jak zvukař, tak kapela odvedli poctivou práci. Punková přímočarost (klišé, ale líp to neumim) se srdcervoucím cajdákem = rozhodně si nahrávku poslechněte a doporučuji i sehnat si starší tvorbu bratrů Hrčkovců. Protože takhle to dělali vždycky. Mám na ty nahrávky spoustu osobních vzpomínek a to ke stárnutí patří. Stejně jako patos. Domácí deska (ano, domácí – jako někdo narozený za zdí si to snad můžu dovolit) roku! Těším se na LP a živou produkci. Parketový lev totiž nezní vystříleně, ani supernudně.

Keď idem domov a už mám vína dost

Všade je zima, vonku šmýka sa

A taxík vôbec neozýva sa

Při přísaze na Unavení a zničení: Pánové, poklona, palec hore a děkuji.

Top tracks: Tak ďaleko, jak se len dá; Dee Dee je král, Ďalej, Hviezdy, Nemožné