Je tu další díl rubriky, v níž prohledáváme přehrávače jak hudebníků, tak naší redakce. Pokaždé vám přinášíme komentovaný výběr toho nejlepšího, co jsme tam našli. Dnes víme, co poslouchá Brian, kytarista amerických Counterpunch.
Versus The World – Drink. Sing. Live. Love.
U téhle desky je těžké říct, co je na ní nejlepšího. Zaprvé je to určitě talent zpěváka Donalda Ashley Spence. Jeho texty sahají tak do hloubky, že je prostě nemohl napsat nikdo jiný než on sám. Album začíná songem She Sang The Blues, který odráží jeho emoce jakožto muzikanta a milovníka hudby. Od narození do smrti bude hudba spjatá se vším, čím si v životě procházíme. Na tomhle albu najdete harmonii, melodii, agresi, bolest, štěstí, upřímnost, naději… a třešničkou na dortu je to, že v kapele působí Chris Flippin z Lagwagon.
Nothington – Borrowed Time
Tohle album má prostě všechno, co má dobré album mít. Super silné vokály, o které se starají dva zpěváci, parádní melodie a ještě k tomu takovou ingredienci, která vás donutí zpívat si nahlas každý song společně s kapelou. Borrowed Time poslouchám minimálně jednou, ale i dvakrát denně. Všechny songy jsou parádní a ani u jednoho nebudete mít ten pocit “tenhle přeskočím“. A když ho doposloucháte do konce? Pustíte si ho znova!
Mötley Crüe – Dr. Feelgood
Tohle album určitě nepřekvapí nikoho, kdo mě zná. Vás ale musím upozornit, že jsem velkým fanouškem 80’s metalu. Mötley Crüe jsou jednou z kapel, která mi hodně pomohla v mém muzikantském rozvoji. Nikdy jich nemám dost. Dr. Feelgood je album, které má talent. Občas jako muzikant a textař hledáte inspiraci na špatném místě. Mě ale tohle album dovedlo přesně tam, kam jsem chtěl. Je jednoduché, ale zároveň osobité. S psaním textů na sebe příliš netlačle, nechte to prostě plynout a hudba už vám napoví. Dr. Feelgood zůstane mezi mými nejoblíbenějšími alby asi až do smrti.
Metallica – The Black Album
To snad stačí samo o sobě, ne? Ok! Miluju tohle album a poslouchám ho denně. Důvodem je to, že si v každém mém dni najde své místo. Vždycky mě naplní emocemi a energií. Miluju ten pocit, když si nasadím sluchátka a pustím si Black Album. Parádní tóny, kytarové riffy a vůbec celá produkce. Vždycky mě to dostane do nálady na psaní textů. Což je hodně užitečné zvlášt v posledních dnech, protože s Counterpunch dokončujeme práci na novém albu. Hmm, to byla taková bezvýznamná vsuvka.
Nirvana – Nevermind
Minulý týden jsme šli s Jaredem (basák Counterpunch, pozn.) na premiéru dokumentu Sound City, který má na svědomí Dave Grohl. Fakt to na mě hodně zapůsobilo. Určitě se na to podívejte, jestli jste to ještě neudělali. Některé kapely vznikly a za chvilku zase zanikly. Některé z nich by si zasloužily fungovat dýl, a u některých zase nechápete, jak vůbec mohly být úspěšné. Nevermind bylo podlě mě mimořádně důležité album, které ovlivnilo veliké množství kapel. Mělo taky velký význam pro celé studio Sound City, a kapely, které v něm nahrály svoje album, mě o tom přesvědčují čím dál víc. Co tím chci říct je, že pokud Nevermind inspirovalo kapely jako Metallica, Foo Fighters, Rancid, Weezer nebo Bad Religion, je to historické veledílo, které bych měl nastudovat. Můžete to brát jako učebnici ve škole. Přečtete si ji, naučíte se to a dostanete jedničku. A to je přesně mým cílem.
