Hopes jako zdroj nespoutané energie. V Brně hráli s Flowers For Whores a Suppresser
Jedna část relativně nového domácího labelu Pushteek Records je na tour! Pod jeho vlajkou se po ČR a blízkém okolí rozjela celkem populární dvojice kapel Hopes a Flowers For Whores. Ti navíc do většiny klubů nevyrážejí sami. Do Elevenu v Brně s sebou například přivážejí slovenské Suppresser. Takoví Tři Králové už zvěstují nemalý bordel pod pódiem a v něm přece nemůžeme chybět.
Do me a favor, don’t talk to me! I don’t wanna listen, won’t take back anything!
Úterý večer se asi ne každému jeví jako ta nejlepší chvíle pro jančení na parketu, a tak jsou řady návštěvníků z úvodu večera prořídlé asi jako přehazovačka Donalda Trumpa. To se ale, na rozdíl od účesu amerického prezidenta, s průběhem večera lepší.
Černého Petra si tak jako první kapela vytahují Suppresser. Set těchhle bratislavských hardcore chlapíků mi zpočátku do uší moc neleze. Je to jako velký černý šutr valící se z kopce. Čím je ale set dál, tím je rychlejší, a já začínám pronikat do jeho rachotu. Suppresser jsou solidní potemnělý start večera s jedním neúnavným mosherem v první lajně, na druhou stranu ale nic, co by mi z dneška mělo uvíznout v hlavě.
To už ale neplatí u Flowers for Whores. Tady všechny kameny praskají a zdi se boří – živelná energie prostupuje z kapely ven hlavně skrze zpěváka Ivana. Ten bez ustání, jako šelma uvězněná v kleci, přechází ode zdi ke zdi. Občas pak flusne světu kolem do ksichtu nasraným výkřikem části textu, občas prostrčí ruku mřížemi a přitáhne si posluchače blíž k sobě. Bezprostřední show, které se očividně daří přilákat víc posluchačů i víc moshujících. Flowers For Whores tak ukazují, že i temný hardcore se dá dělat s nezkrotnou živelností. Tu si za svoje léta ve službě scéně totiž perfektně osvojili.
Jak se ale se začátkem třetí kapely ukazuje, pro velkou část těch, co přišli, byl dosavadní průběh večera prostě jen čekání na Hopes. Tenhle boyband z Liberce se v posledních letech drápe v podvědomí posluchačů výš a výš, a to jen proto, aby se potom stage divem z jejich hlav vrhal do podobně zběsilých show, jako je ta, kterou dneska zažívá Eleven Club. Hopes od začátku rozdávají ostrý kytary i výkřiky, ale taky smích a perfektní, pohodovou atmosféru. Zpěvák Kuba si během setu po vzoru zahraničních hvězd může dovolit zapomenout mikrofon pod pódiem – dav by za něj bez problémů odzpíval snad celý set. Jsou to ale poctivci a mikrák na konci songu pokaždé vrátí. Takovouhle show chceš prostě mít ve svým klubu, ve svým městě. A chceš si ji prožít na vlastní zpocenou kůži.
Hopes mají tunu energie, potenciál a velkou šanci vyšvihnout se ještě výš. Tomu by mohla pomoct i první dlouhohrající deska, která snad co nevidět spatří světlo světa. Spousta lidí už na ni určitě čeká, stejně tak jako si na Hopes počkala dneska večer. Tak snad bude stát za to alespoň stejně jako ten dnešní večer.
