Time Shifters – Screaming Heroes

Time Shifters jsou jedním z relativně nových jmen na místní hudební scéně, pohánění nezdolným elánem Vasila z The Gangnails, Kečup, Bobcats či Garáže. Screaming Heroes je pak jejich prvním dlouhohrajícím počinem, navazujícím na dvě písně vypuštěné do světa v loňském roce. To vše plně v DIY režii, což je samozřejmě zvenčí totálně sympatické, ze strany interpreta v dnešní době je to ovšem většinou extrémně nákladná z nouze ctnost.

Na své dlouhohrající nahrávce kapela servíruje třináctku převážně středně tempových melodických rockových kompozic s přímočarým tahem na bránu, příjemným, leč lehce sterilním zvukem, a výrazným ženským zpěvem, podporovaným skvělou plejádou sborových vokálů. Influence přelétají přirozeným způsobem mezi rockabilly, punkem, hardrockem i garage rockem. Právě ta poslední ingredience z mého pohledu kapele sluší nejvíce, což dokazuje můj hit No Soul Man.

Zpěv, se kterým tu asi nejvíce při poslechu zápolím, se tu nepouští do žádných větších akcí, vysekává jednoduchou melodii a klávesy i sbory vytváří skvěle chytlavý koktejl. Vasilovy kytarové nápady, zvuk i styl hry mě vždycky bavily a baví mě i zde mírou neztenčenou. Basa v mixu působí ke škodě věci poněkud utopeně, což se může markantně změnit, pokud se nahrávka dostane do drážek gramofonové desky, která obecně nepatrně vytáhne basové segmenty nahrávky. Všechno je nahrané i zahrané s profesionální precizností, až si nejsem tak docela jist, zda to není trochu ke škodě věci. Rychlá vypalovačka Dirty Race je další z výrazných momentů nahrávky se svým divokým šmrncem. Desátá Time Shifting Heroes má naprosto skvělý refrén, kontrastující se standardně hardrockovou slokou.

Přestože se, jak už jsem zmínil, trochu peru s pojetím zpěvu, který mi svou strojeností stále chtě nechtě podvědomě evokuje „rockové“ zpěvačky, účastnící se místních pěveckých reality show soutěží, nebo jako kdyby někdo Miu Zapatu z The Gits angažoval v časech grunge boomu do metalové rock opery, je Screaming Heroes nahrávkou, která se dobře poslouchá a opakovaně mě na ní dokáže ten či onen moment chytit. Zároveň chápu, že právě takto pojatý zpěv spousta posluchačů naopak ocení, má své kouzlo a technicky mu není vůbec co vytknout. Po několika posleších se s ním ostatně také srovnávám, a navíc No Soul Man aspiruje na nejlepší skladbu, kterou jsem od nějakého místního interpreta slyšel za hodně dlouhou dobu.

Screaming Heroes je jednou z top nahrávek letošního roku v kontextu místního punkového rybníčku a doufám, že si v brzké době najde cestu na gramofonovou desku.