My Hard Lesson – Thorny Path

Byla to trnitá cesta, ale nakonec je to přece jenom tady – první album táborské pětice se sympatickým a absolutně hardcore jménem My Hard Lesson. A žánr zůstává jménu poplatný. Franta, Kuba, Paul, Marty a Matěj ukazují, že se nebojí vysoko položených latí v oblasti rychlý moderní hc muziky a servírují posluchačům přes půl hodinu dlouhou nebojácnou a svěží desku s náloží deseti skladeb s pozitivní hardcore message, dvěma kytarami a zpěvem v angličtině.

Album vyšlo už v dubnu tohoto roku, nahráno bylo ve Woodland Studio a pokřtěno na domácí půdě táborského Orionu. Mastering alba a celkový zvuk vytváří dojem, jako by se My Hard Lesson pohybovali na scéně o mnohem delší dobu, než tomu ve skutečnosti je. Všechno sedí perfektně na svém místě, vokály se nikde netopí, bicí diktují tempo a dvojice kytar se nemusejí přeřvávat – naopak, skvěle se doplňují.

Už jsem zmínil, že na albu je deset songů, a jeho celková stopáž je asi 34 minut. Hudebně pro mě nemá album Thorny Path žádnou vyloženě slabou stránku, a tak jeho největší mínus vidím právě v jeho délce. Půl hodina se může zdát být krátkou stopáží, ve výsledku ale ani nejde tolik o počet minut, jako o to, že přestože žádný z deseti songů na albu není vyloženě špatný, tak některé nejsou dost signifikantní na to, aby se dali oddělit od ostatních. U některých tak pro mě i po několika přehráních bylo těžší určit, o jaký konkrétně jde.

Co musím na druhou stranu vyzdvihnout ještě jednou, je perfektní zvuk. Song za songem, všechno krásně sedí, nikde nic nekouše do uší nebo se netopí v mdlém akustickém bahně. Skvělá slyšitelnost zpěvů je třešničkou na dortu, protože právě vokály jsou pro mě tou největší devizou My Hard Lesson. Prolínání tvrdého řevu, čistých zpěvů i naléhavého screama funguje skvěle, nikde není ničeho moc. Baví mě barva i emoční napětí ve zpěvu. O to víc mě mrzí, že ani u cd, ani na netu, není možné dohledat texty songů. Věřím, že by to posunulo požitek z Thorny Path ještě o level výše.

Jinak půlhodinka rychlých HC songů uteče jako voda, a tak si album poslechnete třikrát dokola ani nemrknete. Nerad k sobě přirovnávám kapely, ale ve spojení s MHL mě ze známějších jmen napadají například Evergreen Terrace, ale to možná i proto, že jich mám zrovna plnou hlavu. Celkové pocity  z Thorny Path jsou ale takový, že se jedná o debutové album, které se nebojí mířit opravdu vysoko, a působí dojmem mnohem větší kapely. Takové, jakou třeba jednou My Hard Lesson budou. Na úplný konec bych vyzdvihl songy Suicide Magazine, který se nejvíce vymyká celkovému soundu desky a působí na mě až takovými nu-metalovými odlesky, a taky titulní song Thorny Path. Nejlíp ale uděláte, když si album pustíte celý, budete mít dojem, že jste sotva párkrát pohodili hlavou a už jste na konci. Moc baví, jen příště chci ty texty!