Máme tu další díl přehrávače, kde nám muzikanti představují nahrávky, co je právě nejvíce baví a točí se na jejich gramofonech nebo v přehrávačích. Tentokrát se nám svěřila celá českobudějovická kapela Marked As An Enemy. MAAE hrají mix hardcore a metalcore muziky, a přestože koncertují teprve od roku 2016, se už podívali na jedno podium například s Jinjer, In Other Climes nebo Wolf Down. Marked As An Enemy si můžete dojít poslechnout třeba na Summer Punk Party na koupaliště ve Volyni.
Marked As An Enemy jsou: Bob – zpěv, Pavel – kytara, Fanda – basa, Petr – buben
August Burns Red – Constellations
Fanda: ABR pro mě byli bránou do světa metalcore, breakdownů a brutálních riffů. Vůbec mi hlava nebere, jak dokáží tak dobře a hezky skloubit zajímavé s brutálním. A proč právě tahle deska? Baví mě zvukově a taky to, jak ještě není tak čistá – jako novější tvorba. Dost se mi líbí její dlouhotáhlé pasáže.
Pavel: Já ABR viděl poprvé v roce 2009 na německým With Full Force. Hráli jako první kapela festivalu v pátek ve dvě odpoledne a pro nás, co jsme je vůbec neznali, to bylo neskutečný – pětiminutový hymny a v každý z nich tak deset změn.
[youtube id=“0ZE1bmcWMUY“ width=“620″ height=“360″]While She Sleeps – Brainwashed
Petr: Tak tuhle kapelu jsem poprvé zaregistroval někdy v roce 2015, když jsme se dali s MAAE dohromady a deska BRAINWASHED z téhož roku mě doprovází v přehrávači doposud. Je pro mě něco jako modla. Surový zvuk, kytarový vybrnkávačky a sborový hymny jsou to, co mě na nich tak baví. Píseň Four Walls jsme s Fandou v jednu chvíli mohli zpívat pozpátku, jak jsme to měli najetý.
Fanda: WSS mě neskutečně pohltili tím jací jsou – co prezentují. Naprosto žeru jejich přirozenost a to, jak nejsou vyumělkovaní. Jejich muzika je surová, zvukově docela zabordelená, ale ne nečitelná. Taky z jejich tvorby neslyšíš moc klišé. Od začátku do konce do tebe pálí jedno eso za druhým a v každý písni mají styčný bod, který si broukáš až do tý doby, než tě rozstřelí další hymna v další písni.
[youtube id=“T1IOW2rR0OY“ width=“620″ height=“360″]Architects – Lost Forever // Lost Together
Petr: Tahle deska z roku 2014 je naprostá bomba. Přivedl mě na to můj táta, když hrál na nějakým fesťáku v roce 2014 a od tý doby se k ní pořád vracím. Hrozně mě na ARCHITECTS baví ta technická složitost, která je ale na poslech příjemná a dávající smyl.
Pavel: Tohle je za mě jedna z nejzásadnějších metalových desek týhle dekády. Vysoká kvalita Architects byla vlastně slyšet už na desce předtím, ale myslím, že až na LF//LT se jim to podařilo všechno skvěle spojit a nahrát. Věřím, že nemalý podíl na tom měl i Henrik Udd, kterej ji produkoval, a u kterýho mám pocit, že na co sáhne, to se povede.
[youtube id=“S0Q0fcAT36s“ width=“620″ height=“360″]Northlane – Singularity
Pavel: Vždycky, když se chci zaposlouchat a ponořit se do hloubky do nějaký hudby, sahám po Northlane, Erra nebo Periphery. Moc djent neposlouchám, ale tyhle tři zástupci jsou pro mě maximum, co v tomhle ranku zvládám. Nebudu říkat, že rozumím tomu, jak to dělaj, protože to bych lhal – jejich postupy mi často hlava vůbec nebere. Tahle deska je pro mě asi to nejzajímavější, co jsem v žánru našel. Osobně ji řadím i nad jejich pozdější desky s novým zpěvákem.
Fanda: Northlane si poslechnu, když nemám náladu na žádného ze svých “favoritů”. V tu chvíli se rozhoduji, jestli chci odpočívat a tupě poslouchat, anebo se muzikou zaobírat a nechat se inspirovat. Když zvítězí inspirace, tak přicházejí Northlane, kde je rozhodně co nacházet.
[youtube id=“mbqu3EKBJuo“ width=“620″ height=“360″]Parkway Drive – Atlas
Bob: Už ani nevím, jak jsem se v roce 2012 k PWD dostal, ale tenkrát mě naprosto dostala jejich poslední deska DEEP BLUE. Když pak na podzim vyšlo album ATLAS, úplně mě to pohltilo. Je to jednoznačně jejich nejlepší deska. Jeden hit za druhým – třičtvrtěhodina co mě nenechá vychladnout. Bohužel následující alba už jsou z mého pohledu krokem dolů.
Petr: Dřív mě PARKWAY DRIVE hrozně bavili – zejména deska ATLAS. Moc se mi líbilo, jak to dělali a celkově ta jejich „story“. Parádně je to vidět v obou jejich videodokumentech: The DVD a Home is for the heartless. Ten příběh je boží a tenkrát mě to hrozně bralo. Pak ale přišla deska IRE a tahle kapela pro mě úplně skončila. Což ovšem neznamená, že si rád neposlechnu všechno do ATLASU.
[youtube id=“YuG4-lewUTs“ width=“620″ height=“360″]Michael Jackson – Bad
Petr: U krále popu asi není třeba vůbec nic říkat. Když už mám dost všeho metalu, hardcoru a metalcoru, nastoupí král. Stále nechápu, jak nadčasový groovy tenhle pan uměl vyplodit. Když jsme na střední měli jazzovou kapelu, Michaela jsem poslouchal neustále, abych se naučil zatěžkaný bicí a jednoduchý groovy, který prostě kolikrát funguji lip, než kdejaký brajkule.
[youtube id=“Sd4SJVsTulc“ width=“620″ height=“360″]John Mayer – Where The Light Is: Live In Los Angeles
Pavel: Tohle je moje osobní záležitost a jak říká Petr, když si chci odpočinout od tvrdý muziky, šáhnu po něčem jiným. U mě jsou to muzikanti jako John Mayer nebo Petter Carlsen. Myslím, že je to super na delší jízdu autem, třeba v noci z koncertu. Na jejich muzice se mi líbí, jak kluci s hudbou nikam nespěchají, ta hravost a muzikálnost. Všechno mi do sebe zapadá. A poslouchám podle nálady: John je veselejší, Petter smutnější.
[youtube id=“32GZ3suxRn4″ width=“620″ height=“360″]
