Krang – Singalong

Když se na domácí scéně před třemi lety objevili Krang, byl to trochu přelud z devadesátek. Hráli rychle, ale zároveň melodicky, jasné odkazy, ale žádné vykrádání. Samé známé tváře, na zdejší poměry superskupina. Vůbec se nedivím, že si je tak oblíbil jih Ameriky, stejně jako Japonsko; doma jsou ale partou pro příliš úzký okruh lidí. Škoda. Jejich debut Baddest Brain (recenze) jsem v době vydání sjížděl pořád a pořád dokola. Jak se ale Krang poprali s druhou deskou, která je vždy nejzásadnější?

Krang jedou podle osvědčeného receptu z první desky. Jedenáct songů za devatenáct minut, mix aktivismu a nerdovství, který se třeba v písničce Kick Ass Or Chew Bubble Gum? spojí v nerozlučný celek. Člověk při poslechu Krang nedokáže nebýt nostalgický a utápí se v dávno pohřbených vzpomínkách. Sub-Zero se chystá utrhnout hlavu i s páteří. Finish him! Nebo IDDQD, i když mě tenkrát spíš zajímalo DNKROZ DNSTUFF. Sdílím s Krang rozpaky z Úsvitu mrtvých i tu radost, když jsem poprvé viděl Indyho mlátit nácky.

Nejlepším kouskem na Singalong je ale bez debat King Of a Dancefloor o pravidlech moshtárny. Krang jako vždy s nadhledem a ve zkratce komentují negativní jevy ve společnosti i subkultuře. Ne jinak je tomu u No Fun In Fundamentalism, nebo Fuck Fast Fashion. S jasným prohlášením kapela nikdy neměla problém. Posledním songem je cover Help, hraný s energií, citem a díky skvělým backvokálům i s úctou k originálu. Mám ale pocit, že je na albu tak trochu navíc a nedokážu se zbavit myšlenky, že jsem podobně hraný cover už před lety od české kapely slyšel.

Kreslený obal opět baví, stejně jako další, tentokrát grafický odkaz na Doom. Na Singalong trochu postrádám výrazné refrény z Baddest Brain, i napodruhé ale Krang jasně bodují s deskou, která ční nad většinou tuzemských punkových nahrávek, a především ve svém skatepunkovém subžánru nemají konkurenci. Abych mohl spokojeně umřít, chybí mi už jen song o Buffy.