The Guests – Red Scare

Vyjít tohle v roce 81, tak je to veliký! – bez debat první myšlenka, která se mi prodrala mozkovými závity poté, co na gramofonu začala vyhrávat první píseň z desky The Guests, relativně nové kapely ze Spojených Států. Dvanáctipalec Red Scare je jejich první gramofonovou deskou, která (a i to je trochu jak z roku 81) kolektuje dvě pouze na kazetách vydaná EP.

The Guests v sobě mísí melodičnost a přímočarost punkem ovlivněného power popu s chytrostí new wave a zádumčivou melancholií post-punku v tom nejryzejším slova smyslu. Úvodní The Tower je skladba s potenciálem trhat hitparády, bohužel ne pro současný hudební svět, patrně ty z již párkrát zmíněného roku 1981.

Nosné atributy The Guests jsou v podmanivě sametovém projevu zpěváka, tanečním tempu a průzračných kytarových a klávesových linkách. Celek jako by někdo vhodil do současného světa skrze časoprostorovou díru z osmdesátých let a připravil tak The Guests o jejich patnáct minut slávy po boku New Order či The Smiths. To vše se odehrává na poli, kde textová složka důrazně reflektuje sociálně-politická témata s lyrickým nadhledem a bez donekonečna recyklovaných klišé. Ale i to vlastně evokuje ono desetiletí, které tu již bylo několikrát zmíněno a kdy převážná většina progresivní populární hudby měla neskrývaný politický náboj. Tak jako to můžete slyšet zde třeba v druhé Red Stars Align, ve spojení s její těžko eliminovatelnou podmanivostí. Doslova totéž platí i o druhou stranu rozjíždějící Sick Of It All, kde navíc s blížící se finální částí skvěle dominují klávesy.

Přemýšlím, zda osmička písní na desce má nějaký vysloveně slabší moment, a vlastně žádný nenacházím. V určitém okamžiku začne možná nahrávka splývat v jeden celek opakující osvědčené triky a postupy.