Channel 3 – Put’em Up

Jihokalifornští Channel 3 se v posledním desetiletí nadechli ke svému druhému výraznému životu a jeho vyvrcholením je po sérii sedmilpalců nové album Put’em Up. To vyšlo v jejich domovině u TKO Records a pro nás euro punks se o něj postaralo německé vydavatelství Wanda Records, kde ostatně před časem vyšla i kolekce jejich aktuálních singlů.

Channel 3 patřili k oné nezapomenutelné a influenciální vlně jihokalifornského divokéhu punku počátku osmdesátých let, svá klasické alba vydali na legendární značce Posh Boy a jejich písně, mísící v sobě divokost suburbního hardcore s beach rockovou melodickou sensitivitou, jsou nadčasové. Nicméně rok 81 je dávno pryč a dnešní tvář Channel 3 je samozřejmě, a možná i naštěstí, jiná. Put’em Up je ukazuje jako punkrockové písničkáře s citem pro silný rif i náladu.

Úvodní Model Citizen jsou klasičtí Channel 3 se vším všudy ve svižném tempu a s hymnickým refrénem v tom nejlepším slova smyslu. Druhá Water & Hate se nese v duchu clashovských kytarových postupů. Pomyslným vrcholem je zádumčivě naštvaná titulní Put’em Up s až neuvěřitelnou silou, temná svou náladou a jako by ve zvonivých melodických kytarách rezonovala tvorba neprávem zapomínaných Cruzados. Následující She Never Wanted It This Way se náladou nese už na o poznání pozitivnější notě. Channel 3 zvolnili v tempech, ale nic neztratili na intenzitě svých společenských komentů, které jsou na hony vzdáleny záplavě patetických klišé. Pořád ale dokáží i divoce kousnout, jako v hardcore časy evokující The God That You Deserve. Mají navíc v rukávu stále své zásadní trumfy – podmanivou barvu hlasu Mika Marganna a cit pro silný melodický kytarový motiv. Jsou tu ovšem i slabé okamžiky, jako osmá Blue Skies, působící spíše jako zbytečná vata a v kontextu celku zní poněkud protivně.

Je faktem, že kapely jako Channel 3 budou již po zbytek své existence konfrontováni s rozmrzelou reakcí zastydlých fandů o tom, jak už nezní tak jako v roce 81, ale sakra, on už není rok 81 pěkně dlouho a naše generace už dávno není ve věku teenagerů s rozježenými vlasy. Hudba vždy reflektuje naše současné já a v tom se těmto pánům z jižní Kalifornie podařilo skvěle a důstojně natočit album aktuální i dospělé a především bez toho, aby se stali bezduchým koncentrátem všech nejtrapnějších rockrollových klišé, jaká si lze představit, což potkalo některé z jejich slavnějších souputníků.

Miloval jsem teenagersky divoké Channel 3 a mám slabost i pro jejich dospělou tvář. Má pro mě nemenší kouzlo a tak jako mé patnáctileté já skandovalo s nahrávkou I’ve Got a Gun, tak si mé o poznání starší já, model 2017, pobrukuje s touto deskou nesoucí název Put’em Up.