together PANGEA: Když budeme chtít změnit styl, bude to kvůli nám, ne kvůli trendům
Kalifornská kytarová scéna chrlí v poslední dekádě jedno našlapané jméno za druhým. Svěží vlna skupin ovlivněných garage punkem, surf rockem a power popem si našla svoje publikum i u nás, a tak není divu, že se k nám rády vrací. Jednou z nich je i kapela together Pangea, která se 26. listopadu přijede předvést do Café V lese. A tak jsme krátce vyzpovídali jejich basáka Dannyho Bengstona.
Váš žánr zažil veliký boom asi před 10 lety a teď je tu spousta kapel, co hrají podobně jako vy. Vy jste tady ale byli na začátku, jak vnímáš vývoj scény? Myslíš, že to byl prostě jen trend, který pomine?
Řekl bych, že v Americe už ten boom pominul. Vyšla z toho spousta kapel, kterým se fakt daří, a celkově tady přibylo o mnoho víc kapel.
A ovlivňuje vás to nějak? Chcete třeba díky tomu trochu pozměnit styl?
Ne, prostě děláme dál stejnou hudbu, jakou jsme vždycky dělali, a pokud bychom se chtěli měnit, tak by to spíš bylo, protože bychom sami chtěli, ne kvůli trendu.
[youtube id=“ily54OsytUU“ width=“620″ height=“360″]U některých kapel se stává, že ztratí spoustu fanoušků, když začnou narůstat ve velkou kapelu. Co by podle tebe kapela neměla dělat, aby o ty původní fanoušky nepřišla?
Já bych řekl, že čím bude kapela větší, tím víc bude mít fanoušků. Jde prostě o to nedělat něco nepřekousnutelného pro fanoušky, držet se svého a nepodléhat trendům.
Byli jste hodně na MTV nebo Vice, neodrazovalo to třeba některé fanoušky?
Ne, nemyslím, že by se nás to nějak dotklo. Kvůli tomu si snad nikdo o nás nezačal myslet, že bychom se zaprodali nebo něco podobného.
Takže jsi nepotkal nikoho, kdo by říkal něco jako: Míval jsem tě rád, ale teď…
To je v pohodě, nemusejí mě mít všichni rádi.
Nikdy se nezavděčíš všem.
Přesně tak.
Je nějaká kapela, se kterou byste odmítli vystoupit na jednom pódiu?
Teď mě asi žádná konkrétní nenapadá, ale když by byl důvod, kdyby to byli třeba nějací šmejdi, tak bychom neváhali.
[youtube id=“Z4rrp2iNanU“ width=“620″ height=“360″]Chodí na vás víc lidí ve Státech, nebo v Evropě?
To je vždycky jak kde, ale asi víc v Americe. V Evropě asi hrajeme spíš menší kluby, ale to se opravdu liší místo od místa.
A co máte radši? Malé narvané kluby, nebo velká pódia?
Oboje má něco svého. Ve větším klubu je prostě paráda, jak dobře to zní, ale v malém klubu máš atmosféru, celkově je ta show šílenější. Na druhou stranu se někdy musíš oprávněně bát o svůj aparát.
Viděl jsem vás hrát na různé vintage nástroje a aparáty. Prozraď nám, na co teď hrajete.
Teď hraju přes 70’s basový Peavey Mark III a ostatní hrávají na Music Many a FenderyTwinReverb.
Myslíš, že je potřeba utrácet hodně za aparát, poradil bys to začínajícím kapelám?
Ne, to určitě ne. To, že budeš mít překrásný kartáček na zuby, za tebe samo nic neudělá. Vždyť my jsme na našich prvních nahrávkách měli to nejhorší možné vybavení.
A hádám, že dodnes máš ty nahrávky rád.
Jo, zní pořád dobře.
Co v poslední době posloucháš za muziku?
Vlastně často klasickou hudbu, hlavně hodně Franze Lizsta. Taky ještě nějaké staré country, jako třeba George Jones, nebo taky hodně Crystals.
Kdybys měl zrovna volno, co bys teď dělal?
Ani nevím, asi bych si jen tak jezdil na motorce sem a tam, trávil čas s kámoši a navštěvoval místa, co mám rád.
Jakou máš motorku?
1985 Honda Magna 700.
[youtube id=“mIltZVkFDN4″ width=“620″ height=“360″]V neděli hrajete v Praze v Café V lese, což je daleko menší klub, než kde jste hráli minule (report). Nebyl bys radši, kdyby to bylo v něčem větším?
To fakt nevím, já o tomhle vůbec nepřemýšlím. Prostě jedeme zahrát tam, kam nás náš touring agent pošle.
Je pravda, že máš v ČR příbuzné?
Jo, rodina ze strany mojí mámy je z Česka. Ale nejsem s nimi vůbec v kontaktu, takže je to sice fajn navštívit místo, odkud pochází část tvé rodiny, ale nikoho neplánuju navštěvovat nebo tak.
Tak to asi nepřijdou na koncert?
To pochybuju, fakt je ani neznám.
Je něco, co bys rád vzkázal našim čtenářům?
Uvidíme se na koncertě! A doražte už na předkapelu, Mind Rays jsou super!
