Ruby – Ruby

Na počátku roku mě okouzlil v té době vydaný sedmipalec berlínských Ruby, ve kterých najdete členy Idle Hands, Blank Pages, Die Tunnel, Out On A Linb nebo Dulac. Nyní se mi na gramofonu točí nahrávka, jež onomu EP těsně předcházela, a já jsem opětovně zaháčkován v podmanivém světě jejich melodií a jen obtížně popsatelné atmosféry.

Hned úvodní píseň Head Trap je ve zmíněném ohledu dokonalá. Je chytlavá i melancholická, syrová i hitová. Andyho barva hlasu i práce s ním dělá z Ruby něco naprosto specifického, stejně tak jako tomu bylo u jeho předchozích kapel, kterých jsou důstojným pokračováním. Ruby ale přinášejí oproti třeba Idle Hands pár odlišností. Tou první je zřetelně silnější inspirace v kapelách jako Hüsker Dü nebo Replacements, tj. v soundu, ve kterém se americký hardcore ředil v budoucí college rock. Druhou je pak nepřeslechnutelný akcent na syrově přirozený garážový zvuk, jenž tu de facto popovým strukturám písní neuvěřitelně sluší. Skladby jako Make Up nebo Push And Stomp by klidně mohly vypadnout z pod talentovaných rukou Granta Harta nebo Boba Moulda. Pětice písní se přežene, aniž by se člověk nadál, a přichází chuť pustit si je znovu dokola, což je pro mě zaručená deviza povedené nahrávky.

Kapitolou samou o sobě je vizuální zpracování alba. Stencil Trash Records vypouští do světa v podobě desek něco, co je samo o sobě uměním, ze kterého má člověk radost na pohled. Sítotiskový obal na kartónu s poctivou gramáží a s ním geniálně korespondující čirý vinyl s natištěnými modrými skvrnami – i takhle úžasně se dají dělat desky.