Do Řady! – Myslím to upřímně

Je to v podstatě pouze pár týdnů, co místním Do Řady! vyšla v reedici jejich první velká deska z roku 1991, a na gramofonu se mi točí další vinyl z jejich dílny. Je to opět reedice, či přesněji, první vinylová edice alba Myslím to upřímně z roku 2013, která stejně jako předchozí titul vychází za spolupráce kapely s Véva Records. Je to jedna z těch desek, od kterých jsem nic zvláštního nečekal, jako ostatně od většiny tvorby „starých“ kapel, nicméně pánové příjemně překvapili.

Od prvních tónů je nutno konstatovat, že kapela je tu zachycena až v překvapivě svěží formě. V zásadě navazuje na původní tvorbu a podařilo se jí zázrakem vyhnout pádu do standardních klišé místního punku, ztancovačkovatění i prokletí venkovsko-metalového zvuku. Tempa skladeb jako Bude to veliký nebo Idyla na D1 bazírují v podstatě na klasickém hardcore punku s výrazným citem pro chytlavé rify a fůrou melodických kytarových triků, odkazujících na inspirace v jižní Kalifornii.

Jindy se Do Řady prezentují v podstatě klasickým východoevropským punkem, kde se jim s relativní lehkostí daří pokořit obtížného protivníka v podobě komplikovaného vztahu češtiny a rocknrollu. Mými osobními favority z celé desky jsou od prvního poslechu, s náladou spíše potemnělé, Štěnice a MTV, akcentující právě onen východoevropský punkový odkaz. Hlavní zpěv je na celém albu načuřeně křičený a lehce ochraptělý, ve spojení s tím musím podotknout, že v Do Řady! mám podstatně raději Wolmanův afektovaný kňučák, který je tu ale upozaděn do role backupů.

Trochu mi uniká důvod obsesivního tematizování nezájmu místního komerčně využívaného éteru o kapelu či žánr, který hraje. Je to anachronismus, de facto pohřbený nástupem nových médií. Co víc, v podání dávno dospělých chlápků působí trochu křečovitě. Punk si svou integritu, poté co několikrát přežil svou smrt, uchoval především dík důslednému ignorování právě masových komerčních médií. Lyrika jinak ale ve značné většině akcentuje svět lidí ve středním věku s často společensko-kritickým podtextem, především pak je psaná i podávaná s intonační lehkostí.

Při své skepsi jak k novým nahrávkám starých kapel, tak i k místnímu punku jsem se dočkal příjemného překvapení. Myslím to upřímně je vážně dobrá nahrávka, kterou mě baví poslouchat, což jsem popravdě vůbec nečekal.