Night Birds – Born To Die In Suburbia

Již od prvního setkání jsou pro mě Night Birds jednou z nejlepších kapel, minimálně za posledních 25 let. Extrahují v sobě totiž to nejlepší z raných dnů amerického a především kalifornského hardcore punku, což slyší v jejich hudbě asi každý, a myslím, že se členům kapely z obligátního přirovnání „Adolescents meets Dead Kennedys“ asi protáčejí panenky, ale co naplat, zaprvé je to celkem výstižně řečená pravda a zadruhé je to kompliment jako prase. Otázkou, která pro mě předcházela nové desce, bylo, zda si mohou udržet laťku už tak vysoko nasazenou na předešlých nahrávkách a zda nepřijde s novým albem zklamání či pád do průměru. Již úvodem mohu s klidným svědomím říci, že nepřišlo a obavy byly fuč spolu s prvním úderem do nástrojů. Born to Die in Suburbia je totiž bezchybný čtrnáctipísňový koncentrát energie, chytlavosti a písničkovosti, natěsnané do cirka dvouminutových rocknrollových klenotů.

Od úvodní  nasurflé instrumentálky Escape From New York, přes dvojici totálních hitů v titulní Born to Die in Suburbia a následující Modern Morons až po závěrečnou Golden Oportunity, je to pecka za peckou, které jsou plné spratkovského postoje v souznění s nespornou hitovostí a písničkářskou šikovností. Najdete tu i hitík Maimed For The Masses, který můžete znát se sedmipalce vydaného na Fat Wreck Chords, který tu ovšem nijak zvlášť nevyčnívá, protože v podstatě veškeré písně tu mají srovnatelný potenciál, k tomu stát se singlovou A stranou. Ovšem nakažlivý popěvek  I’m Born to Die in Suburbia jsem nedostal z hlavy již pěkných pár týdnů, a to se mi opravdu jen tak nestává.

Pokud Night Birds jdou mimo vás, odvážím se tvrdit, že nemáte a ani jste nikdy opravdu neměli rádi punk ani hardcore a vlastně ani jakýkoliv autentický a syrový rocknroll, protože tahle deska a celá kapela to má v sobě všechno. Pokud bych měl mluvit o desce roku, tohle je zatím kandidát number one a sesadit ho nebude jen tak!