RECENZE: Antonín Kocábek – Visací zámek zamklej na třicet západů
Visací zámek zamklej na třicet západů je knižní prvotinou hudebního publicisty Antonína Kocábka. Kniha vyšla v nakladatelství Maťa jako 11. svazek edice Rock & pop, která se specializuje na zajímavá hudební témata se zaměřením na punkrockovou muziku.
V knize na nás čeká 240 stran zajímavého čtení, rozděleného do 20 kapitol. Formát knihy je menší než velikost A5. Jak je už patrno z názvu díla, kniha vyšla k úctyhodnému jubileu české hudební legendy. Samotný text začíná pravěkým obdobím Visacího zámku a postupuje chronologicky až do dnešní doby. Kapitoly z historie jsou prokládány rozhovory s jednotlivými členy souboru.
Samotný text začíná v osmdesátých letech, kdy se jednotliví členové pozdější legendární formace setkali při společném studiu v Praze. V knize nalezneme zmínky o prvních kapelách jednotlivých muzikantů. Dozvíme se o hudebním tělesu Punk Plankton, které už vlastně bylo zárodkem Visacího zámku. Čtenář se seznamuje s fámou o nejlepší pražské punkové kapele, která předcházela založení hudebního souboru. Probrány jsou první koncerty a všechny nesnáze veřejného účinkování za doby před rokem 1989, které se z úhlu pohledu dnešní doby zdají přinejmenším úsměvné. Mezi zajímavosti určitě patří, že na koncertech se muselo v publiku sedět, stání se považovalo za výtržnictví.
Po studiu na VŠ čekala jednotlivé muzikanty vojenská povinnost. Kapela tyto nesnáze řešila tak, že hrála koncerty v osekané sestavě, ale dokázala i toto nesnadné období překonat. Mnoho nesnází, které kapelu provázely v běžném životě, se poté promítlo v textech některých písní.
Kapela vzpomíná na dobu po revoluci, kdy se návštěva konečně svobodně pořádaných koncertů (a nejen koncertů Visacího zámku) měnila v tuhé pouliční šarvátky s nacionalisticky smýšlejícími mladíky. Za zmínku stojí i několik zahraničních štací, ale nebylo jich mnoho, protože Visací zámek je vyloženě český fenomén. V neposlední řadě je třeba zmínit, že mezi léty 2003 – 2005 působil na české scéně revival kapely, Visací zámek revivál, což dokazuje, že kapela i po tolika letech má velkou fanouškovskou základnu.
Celý příběh graduje až k současnosti, kdy kapela i po třiceti letech stále koncertuje a jako dárek k narozeninám si nadělila (a hlavně fanouškům) komplet všeho, co doposud nahrála a vydala.
Jak už jsem napsal v úvodu, celý text je proložen rozhovory s jednotlivými členy souboru. Interview poskytli všichni členové s výjimkou Ivana Ruta, který se rozhovoru odmítl účastnit. Proč odmítl účast, je popsáno na dvou stranách v knize, takže se informací chtivý čtenář dozví vše. Vyjma členů kapely je velký prostor věnován osobnosti Petra Zelenky. Petr Zelenka je filmový režisér, který v 90. letech natočil mystifikační dokument Visací zámek 1982-2007. Jedná se o zajímavý futuristický počin, který jsem byl nucen ihned shlédnout, abych byl více v obraze.
Na závěr celé knihy je zařazen kompletní přehled diskografie, recenze různých publicistů na jednotlivá alba kapely a černobílá fotogalerie. U fotogalerie bych si dovolil jednu výtku. Seznam fotografií je uveden až v zadní části knihy, nikoliv u jednotlivých obrázků. Takže buď je čtenář líný (můj případ) a foto si pouze prohlédne a neví, co na něm přesně je, anebo je čtenář zvídavý a ke každé fotografii si hledá popisek v zadní části knihy, což ale narušuje kontinuální čtení příběhu.
Závěrem bych podotkl, že nejsem žádný velký fanoušek skupiny Visací zámek a ani jsem ji nikdy nějak aktivně neposlouchal. Samozřejmě skladby jako Traktor, Cigára apod. musí znát každý polovzdělaný hudební nadšenec, ale jinak se nepovažuju za znalce tvorby Visacího zámku, nicméně na skupinu nahlížím jako na hudební legendu, která tu zanechala nemalou stopu a z tohoto hlediska ji respektuji. Proto hodnotím kladně autorovu snahu zachytit příběh Visacího zámku v knižní podobě. Mělo by vznikat více takových počinů, aby se muziky chtivý čtenář mohl blíže seznámit s prostředím undergroundové, chcete-li punkové hudby.