The Brains – The Monster Within

Braaaaains! Pokřik kdejaké nejbéčkovatější zombice z druhořadého horrorflicku. Klišé klišovatý. Jenže v psychobilly o klišé jde především a za všeříkajícím názvem The Brains se schovává montrealská parta, co má v sobě příšery. 11 let, čtyři desky, klasická image. Evropskou verzi nového elpíčka The Monster Within si vzali pod palec v People Like You a uvnitř obalu s povedenou variací lovecraftovského Cthulhu najdete čtrnáct nových songů.

Starší desky The Brains prošly kolem mého gramce víceméně bez povšimnutí, o to víc mě asi novinka baví. Silné melodie, žádné bezhlavé bušení do kontrabasu, punkový tah na branku, ale i pomalejší fláky. Už titulní The Monster Within rozjede album pěkně zostra. The Brains mi připomínají třeba Rezurex nebo BZFOS, v pomalých věcech pak 12 Step Rebels. Dlouhou dobu byla pro mě největší peckou desky písnička Misery s povedenou kytarou a skvěle vystavěným refrénem. A to nemluvím o padesátkových backvokálech!  Jenže pak přijde The Damned a rázem je nejlepším songem ona. Nebo Rest In Pieces. Prostě si vyberte, hitovek je tu na rozdávání. Textově si The Brains pohrávají s hororovou klasikou, zvráceným slovíčkařením a morbidní komikou. Nic jiného se ani čekat nedá, obzvláště patrné je to třeba v pomalejší Bleed nebo Lies. Instrumentálně vychytaná Cucaracha In Leather desku posílá k monstróznímu závěru. Pecky jako Kill Kill nebo Devil In Disguise budou jednou patřit do krvavého fondu. A závěrečná Rolling Down prostě nutí to celé pustit znovu.

Zvuk desky je perfektně čitelný, zpěv vždy srozumitelný, hudba parádně živá, žádná laborka pod dekou. Je ale „živá hudba“ v psychobilly vůbec kompliment? Upřímně jsem nečekal, že by mě ještě někdy mohlo esenciální psychobilly bavit. Že tohle jsem si odbyl v sedmnácti. Jenže The Monster Within je poctivá a chytlavá deska. A takhle v srpnu se nebojím napsat, že nic lepšího už letos v tomhle subžánru nevyjde.