Knuste Ruter – Bruddstykker

Norský hardcore punk měl vždycky svou specifickou a v okamžení rozpoznatelnou tvář. Ta je do určité míry dána specifickým vyzněním intonace norštiny, ale i nějakou těžko zachytitelnou ingrediencí v celkové náladě písniček, které v sobě má koncentrovanou jakousi zvláštní formu nostalgie a ta se táhne jako neviditelná nit tamní hudbou od post punku po black metal. Najdeme ji i v nejnovější nahrávce Knuste Ruter. Kapely, která se pojetím své hudby vrací do druhé půle osmdesátých let, kdy pokud se řeklo norský hardcore, většina z nás si vybavila Kafka Prosess, So Much Hate či Stengte Dorer. Ostatně právě zpěvák těch posledně jmenovaných posílil řady kapely po odchodu původního zpěváka, toho ovšem nyní najdete v Summon The Crows a Dishonorable Discharge.

Dvanáctkrát klasický norský hardcore punk s důrazem na výrazné rify a občas nepřehlédnutelným rockovým groovem, jenž vylézá na povrch především v pomalejších kompozicích, jakou je třeba parádní, druhou stranu otevírající a zároveň titulní Bruddstykker nebo předposlední Forbi? Zpěv má onen klasický punc norských hardcore punk nahrávek, navíc podpořen fůrou doprovodných sborových vokálů, takže pokud se vám stýská po So Much Hate či Bannlyst, netřeba se utápět v nostalgii. I dnes najdete nahrávky v podobném duchu a s nemenší měrou hrající na stejnou strunu, které vás svou energií posadí na zadek.

Především pak úvodní píseň Aldri For, Aldri Mer je ve svém stylu vážně pecka, která vás do celé desky uvede se sílou rozjeté lokomotivy a v tomtéž duchu pokračuje více méně celá deska. Vše doplňují čas od času melodické kytarové vyhrávky, které byly ostatně typickým znakem i u jejich, v této recenzi zmiňovaných, krajanů ze starých časů.

Poctivá dávka  hardcore s charakteristickým puncem země svého původu od začátku do konce, nic víc nic méně.