Do Řady! – Join The Army?!

Vybavuji si, jak se na troskách V3S, doplněni o Hoška z v té době nefungujících Plexis, vyloupli na scéně Do Řady! Místní punk byl v tristní kondici poté, co jsme přežili několik let trvající StBácký velký hon na punks a převážná většina kapel předchozí generace to z nejrůznějších důvodů zabalila. Do Řady! dík tomu rozčeřili vody značně vyprázdněného rybníka, o to víc, že byli obdařeni slušným citem pro psaní silných popěvků a výrazných rifů. Jejich třískladbová, v Polsku vzniklá nahrávka, patří k tomu nejlepšímu, co tu ve škatulce punk před převratem vzniklo, a popravdě pro mě jsou ty tři skladby dosud asi tím nejlepším, co kdy kapela nahrála. Možná i dík z nouze použitému automatickému bubeníkovi a jeho strojové monotónnosti. Nicméně přede mnou se na gramofonu točí reedice prvního alba kapely, což je už samozřejmě jiný příběh. Na rozdíl od mnoha jiných Do Řady! neskončili v náručí některé z místních velko-kšeftařských firem a roku 1991 natáčí své album pro obskurní firmu Artson. To se po vydání mihne na pultech obchodů a záhy nenávratně zmizí. Dodnes si vybavuji, jak jsem se neúspěšně pokoušel sehnat pár kopií na výměnu pro známé v zahraničí.

Desku otvírá song Do řady!, uvádějíc posluchače do hudebního světa kapely.  Do Řady! servírovali punk, mající v mnoha ohledech blízko k tomu, co hrály polské kapely půle osmdesátých let. Melodika rodného jazyka přirozeně plyne a je provázena rify, které si berou své inspirace z různých podob punku. Tu zaslechnete špetku Dead Kennedys, jindy pro změnu Peter & The Test Tube Babies či Angelic Upstarts a tempově se ze středních poloh občas Do Řady! vydají do super rychlých hardcore punkových vod. Mísí se tu tvorba před i popřevratová, ta novější celkem znatelně v lyrice akcentuje dobovou realitu, takže si dobu vzniku dané písně uvědomíte i při prostém poslechu. Závěrečná Nikomu nic zůstává v mém světě tím nejsilnějším, co Do řady! napsali a je skvělou tečkou za celou deskou.

Reedice prošla remasterem a zní skvěle, i textová vložka prošla menšími změnami k lepšímu, jen obal byl u původní edice na hezčím papíře. Vše je doplněno malou kolážovou knížečkou s archivním materiálem, kde mě samozřejmě jako první praštila do nosu má fotografie, jako ilustrace legendárního anti-punkového novinového článku „I mládí má své stíny“. Je dobře, že éra reedicová dorazila už i do Čech a tahle deska přestane být záležitostí pár vinylových snobů, platících tisíce za kus vinylu a papíru.

Do Řady! se ve své době podařilo natočit jednu z nejautentičtěji znějících punk desek v místním prostředí, a co víc, ta i po čtvrtstoletí celkem úspěšně přežívá v neúprosném testu časem.