The Breed – Zeď

Na některé recenze se dostane až se zpožděním, tak jako na tuhle. LP Zeď od The Breed vyšlo totiž již v roce 2013 na Aback records, takže se mu podívám na zoubek až s lehčím odstupem.

Dramatické intro posluchače připraví na rozjezd úvodní skladby, Ve jménu boha. Metalovým zvukem poháněný hardcore punk v duchu evropské scény druhé půle osmdesátek s nasraným zpěvem v rodném jazyce. Nosné nápady mají šmrnc a překvapivou míru chytlavosti a všemu dominuje pocit vzteku. The Breed stylově navazují na místní hardcore punk konce osmdesátých let, tak jak jsme se ho v té době pokoušeli produkovat. Jen na místo pubescentní šarmantní rozhašenosti tehdejších kapel to vše sedí na zadku a je pročištěné, možná někdy až moc. Motivy některých skladeb koketují s metalem nabroušených hate corem, což je příklad skladby Mechanický otrok, kde může mít posluchač pocit, že si kytarista vypůjčil něco z raných singlů Hatebreed. Přehnaným patosem oplývající tklivý úvod písně Konspirace pro změnu odkazuje na ty momenty Kritické Situace, které pro mě překračují hranice patetického kýče.

Na druhou stranu třeba titulní song Zeď je ukázkový nasraný hardcore punk v dobrém slova smyslu. The Breed se navíc celkem úspěšně vypořádávají s echt tvrdým oříškem jménem frázování našeho rodného jazyka v rockové hudbě a ač v češtině, nezní v tomto ohledu ani náznakem provinčně. Tím vlastně celkem výrazně připomínají Telex, od kterých tu ostatně najdete důstojně provedenou převzatinu. Martin Štěpánek by měl radost.

Příjemným bonusem jsou tu a tam vykouknuvší melodické vyhrávky kytary. Osobně bych asi na desku umístil o něco méně skladeb, abych se vyvaroval pozvolnému sklouznutí k monotónnosti, ale to je v zásadě pouze detail.