Absolutní bláznovství může být osvobozující až povznášející – své o tom ví i Klingonz, čtěme „parta britsko-finsko-irských pošahanců, hrajících více psycho než billy“. O tom, že mají zkušeností na rozdávání a spoustu elánu, svědčí i dlouholetá kariéra, vydané desky a nasazení, s jakým drtí old schoolové psychobilly. Po nějaké době zavítali opět i do našich končin, aby šířili pekelné, ale i zatraceně vtipné poselství. Oslava svátku bizarnosti se odehrála na strahovské Sedmičce a o úvod do kabaretu se postarali plzeňští rockabilly swing elegáni Mordor’s Gang.
Netradičně si dovolím začít reportáž komentářem k „outfitům“, zvoleným oběma kapelami. Zatímco Klingonz se samozřejmě zjevili jako parta magorů, právě puštěných z blázince (kecají, utekli – krom šaškovského zmalování ksichtů všech a pruhovaného obleku kytaristy byly vrcholem boratovské plavky zpěváka…), „Mordoři“ vtipně zvolili jako protipól klaunů obleky, košile a motýlky. Nyní už ale rychle k hudební stránce večera, o níž jde především.
Příjemně zaplněná strahovská 007 pulzovala vlastním životem a plzeňští klasici Mordors Gang se jali prezentovat svůj vybraný koktejl výbušného rockabilly, psychobilly, swingu, country a všech dalších vlivů s nepostradatelným kořením v podobě charakteristických českých textů, ostře vtipných a plných odkazů a slovíčkaření. Kdybych spočítal, kolikrát jsem už plzeňské matadory rock’n’rollu viděl naživo, bál bych se, že budu působit jako nekritický obdivovatel kapely a psát o nich už jen z nostalgie nebo zvyku. Ani jedno se naštěstí nestalo – jejich hudba, styl i show mě pořád baví coby fanouška, aktivně sledujícího dění. Díky tomu jsem s povděkem kvitoval starší, dnes již téměř zlidovělou tvorbu – Každý ráno na mašinu sedám, Pipipipipin-up Girl, Na popel nebo Hej dýdžej, dej tam nějaký Toy Dolls, i novější songy. Zazněly i fláky z aktuální desky Pterodaktyl – mým osobním favoritem je komicky děsivá bomba Psychobilly Hot Rod.
Legendární píseň Too Drunk To Fuck od Dead Kennedys poznáte v podání Klingonz snad pouze podle textu – natolik ji vytrhli z kořenů a dokázali „překopat“ do zběsilého psychobilly. A ještě mají tu drzost ji zařadit do set listu na jedno z prvních míst! Ale to je právě onen nadhled, jenž mě nepřestává bavit. Navíc, ne, že by potrhlí klauni potřebovali covery. Jejich vlastní tvorba je k potrhání vtipná a v kombinaci se zvrhlou show, někdy přecházející až v určitou formu sebeparodie, funguje kouzelně. Finskou a obecně severskou náturu, kombinovanou s anglickou švihlostí, geniálně reprezentuje profláklá Oompa Loompa. Přehlídka bizarností pokračuje s mou oblíbenou hymnou Sausage Tits, kdy už je jasné, že zdravý rozum a poslední náznaky soudnosti zůstaly daleko za námi. Znepokojivě škrabavý hlas zpěváka se snoubí s nabroušenou kytarou a klapáním kontrabasu. Klownz, Werewolf Boogie. Výběr songů nemůže být blíže mému vkusu. Deepspace 69. S flákem A.K.A.B. přišel čas na prezentaci zbrusu nového alba Klownz-R-us. Tázavý track Where’s Capt Kirk? mluví sám za sebe. Tančíme na hraně žiletky, jejíž ostří pro klub 007 znamená i policejní hodinu. Drink na cestu, koupit kousek merche, prohodit pár slov s Klingony (anglicky, žel klingonštinou nevládnu…) a další magický večer je za námi…
Fotku jsem ukradli Vojtovi Florianovi, na celý fotoreport koukněte tady.
