The Junk Food – We Don’t Have A Hit

Spálená pizza na bílém kožíšku. To může být podlaha v dekadentním hotelu někde v LA, stejně jako přehoz na gauči u babičky vedle fíkusu. Název The Junk Food, nový jméno, ale tváře staré. Všichni mají stejný košile, což vypovídá jen o tom, že můžou znít jako cokoliv od Ovoce po Laibach. Prý nemají hit. No, o tom se ještě pobavíme…

Kráťa, Pípa, Plasťák, Štelca. Lidi z Nežfaleš, Cirguz, Bad Taste. Praha – Mělník. Srdce jim tepe v rytmu kapel, který poslouchá jen pár podobných fanatiků, takže na nějakej sukces to úplně nevypadá. Když si v Čechách uděláte kapelu, která zní jako Replacements říznutí (minimálně v prvním songu) post-punkem, nedá se to brát za čistej průstřel srdíčka všech punkerů. The Junk Food tvrdí, že je to rychlý, jednoduchý a laciný. Dobrej marketing! Na svůj první koncert v Bubnu už přijeli s hotovým EP, na kterém jsou vyrytý dva songy. Sto kousků, sedm palců, DIY.

Na áčku najdete písničku Alone In My Town, což je pro mě možná nechtěně, možná cíleně, hodně severská záležitost. Horečka polární noci. Tak tohle je ten hit, kterej The Junk Food nemají? Základ solidně šlape, kytary si zapomněly doma gain a skvěle se doplňují a do toho zní typický Kráťův mečák, který mě baví už od dob Brain Drain. The Junk Food dobře pracují s monotónností, účelným provazbením a atmosférou samotnou. Béčko je v jiném duchu. Screamin’ Blues je takovej „outlaw reefer song“, přesně takový mám rád. Je neurvalej a upocenej, zábavnej a moc krátkej. Je cejtit po single malt, ale pánové dělají, že je to myslivec. Prostě to vůbec není tak laciný, jak se tváří.

A teď co dál? Bude z toho šmrncovní kapela, na kterou si bude pamatovat celej bar v každym klubu, kam páchnou? Nebo jen libůstka pro pár notorů v Bubnu? Já osobně doufám, že tímto EP to neskončí, protože tyhle kapely, který si daj dohromady lidi z jiných kapel, protože jsou jim ty kapely malý, mám fakt rád. A když chcete garážovej rock’n’roll, kterej hrajou nadelegáni a ne vobejdové, měli byste sáhnout po The Junk Food.