Overcharge – Speedsick

Motörheado-Discharge mutanti, šermující metalovým soundem, zabaleným do punkové špíny, jsou od příchodu nového tisícíletí jedním z nemnoha relativně nových trendů v rámci punkového podzemí, který zásadně nastartovali kanadští Inepsy svým skvělým prvním singlem. Jedním z aktuálních reprezentantů metal punkové mutace jsou Italové Overcharge (název jak víno, vezmeme kus z názvu jedné inspirace a ten doplníme o díl názvu ikonického alba inspirace druhé). Overcharge před pár lety zabodovali skvělým debutním LP u amerického punkového vydavatelství Dead Beat Records, aby letos představili druhé album.

Overcharge jedou na maximum otáček od prvního momentu nahrávky a v rychlém tempu vystřihávají naspeedované post-motörheadovské rify jako na běžícím pásu. Temný a zároveň načuřený zpěv pak odkazuje na nezapomenutelný Lemmyho chraplák stejně jako na d-beatovou klasiku. Metalová kytara kvílí své divoké motivy a vše v míře větší než malé odkazuje na totální ikonu D-taktu, Anti – Cimex, ostatně od nich si Overcharge vypůjčili i mou oblíbenou skladbu Only In Dreams. Právě pozdní tvorbu těchto Švédů, když mě to tak napadá, tihle Italové evokují asi nejvíce. Ovšem v o poznání živelnějším a naspeedovanějším provedení. Místo severského temného chladu to dostanete totéž napumpované jižanskou horkokrevností. Tak ostatně deska působí i oproti debutu, který je přeci jen o něco méně divoký. V tomto ohledu dokáže druhé album o poznání více strhnout pozornost posluchače a nechat ho unášet se svou navztekanou energií.

Vyrostl jsem na tvorbě Motörhead a Discharge a celá tahle kříženecká mutace se přesně veze na vlně toho, co dokáže rezonovat v mé mysli a znovu a znovu mě dostat. Není tomu jinak ani u Overcharge, baví mě, nakopávají mě a jsem si jist, že tahle deska to dokáže i s odstupem času. Long live metal punk!