Smrtislav – Notorickej samotář

Ještě jsem se nerozhodl, jestli jsem vůbec překvapený. Pro mě má totiž jedno z nejlepších tuzemských alb roku 2016 jistojistě na svědomí kluk jménem Smrtislav. Nebo taky Tuzex. Sunshine, Vanessa. Milujete? Já jo! S dlouhohrajícím debutem Notorickej samotář (název ze života) totiž zkombinoval právě dvě své (ex)plnohodnotné kapely a z každé si vzal to nejlepší. V souvislosti se Smrtislavovou ranou tvorbou často padalo jedno jméno. Kodym. Ve spojitosti s plnohodnotnou deskou to už může říct jedině člověk bez fantazie. Kodym? No tak to teda ne, díky, nechci. To, že Tuzex kňourá, jako by se právě probouzel se západem slunce v sametu s nedopitou láhví Vavřince, přece není to hlavní. Je to dark-popové, vamp-rockové, goth-dancové a roztomile pubertální. V kombinaci s pražským amfetaminovým frázováním ironických textů tak Smrtislav z šálku, který nějak původně nebyl úplně můj, udělal přesně mojí kávu. Černou. Jak jinak.

Sloky písničky Sama doma, která Notorickýho samotáře otevírá, řežou tak, že by je klidně mohla nahrát Vanessa. Pomalé, jak když se lámalo milénium, kdy každej chtěl koženej kabát až na zem, a kontrast s nestydatě chytlavým refrénem je o to markantnější. A Smrtislav si na téhle vlně jede celou dobu. Hity na první dobrou jako Kondolence a Notorickej samotář střídají pomalejší a komornější skladby, které s každým dalším poslechem (spoiler alert) miluju čím dál víc. Mrazivá Otrávená večeře, stejně jako spousta dalších skladeb, reflektuje fatalitu vztahů, těch nárazových, i těch věčných. Sarkasmus střídá sarkasmus. V upozaděných vokálech zní Smrtislav spíš jak Wednesday 13 než Marilyn Manson. Jednotlivé slabiky sází Smrtislav často přímo do bicích, takže je to ostré jak žiletky, když ještě byly in. A do toho pár výbornejch kytarových nápadů, nebo famózně použité tleskání v Lovkyni. Chcete koukat na True Blood, ale zaseknete se na třech sezónách Vampire Diaries. A pak je tu ten cover. Kotvald noir. Milujem se čím dál víc.

Když jsem Notorickýho samotáře slyšel poprvé, říkal jsem si, jaká se z toho asi stane masovka. O pár měsíců později jsem překvapený, že nestala. Smrtislav patrně není pro každého, je to temný posměváček, co nevstává před setměním, a zachovává si nadhled i v těžké depresi. Charakter, se kterým se umí ztotožnit jen pár podivínů. Smrtislav sází na chytlavé slogany, popové aranže, ale řidičům se to bojíte v obavách z nehodovosti do éteru pustit. Škoda, že už mi není šestnáct, protože tehdy by mi Smrtislav určitě změnil život. I tak se ale nedivte, až mě příštích pár týdnů potkáte jen v černé.