Indoor festivaly jsou koncentrovanou směsí všeho dobrého i zlého, co letní festivaly nabízejí. To, co se na prosluněné louce ztratí, tu máte na očích, a před kapelou, co úplně nemusíte, je nutné utéct ven z objektu. Na druhou stranu tu dostanete za průměrné vstupné tunu kapel, za jejichž koncerty byste jednotlivě zaplatili mnohonásobně víc. Mighty Sounds si kromě letního festivalu a celoročního pořádání klubových koncertů udělali radost i jarní indoor variantou festivalu, který proběhl 9. dubna v pražské Meet Factory. V budově bývalé sklárny tak ve dvou sálech vystoupil reprezentativní vzorek toho, co Mighty Sounds každoročně nabízí: punkrock, ska-punk, psychobilly, reggae, hardcore punk a další přidružené žánry.
Rabies a Discoballs jsem z časových důvodů musel oželet, stejně jako Talco a Just War. Ale Krang jsem si nemohl nechat ujít, jelikož jejich deska Baddest Brain je zatím to nejlepší, co v tuzemském punkrocku letos vyšlo. V menším ze dvou sálů jim to skvěle šlapalo i živě, čemuž hodně napomohl i vynikající zvuk, který ostatně v dobrém poznamenal celý festival. Krang přehráli prakticky celou svou debutovou nahrávku, přičemž nejvýraznější skladby jsou jednoznačně Lions Of Kurdistan, Casey Jones a Skateistan. Snažili se vehementně, leč téměř neúspěšně (s výjimkou Panjabi MC) komunikovat s návštěvníky, kteří navzdory obrovské energii z pódia zůstali především namačkaní u dveří do sálu. Na každý pád jsou ale Krang kapelou, která vznikla pro radost a která by tu měla zákonitě všechny převálcovat. Snad se tak stane.
Ve velkém sálu se mezitím na své vystoupení připravili němečtí ska-punkeři The Prosecution, kteří v našich končinách rozhodně nebyli poprvé. Frontman Simon v tričku pražských Jet8, takový kříženec Chazze Rabbla a Nepa z The Uprising, od první minuty hecoval publikum, které se hravě nechalo zlákat na každé ooo, hey a podobné festivalové radovánky. Zazněl průřez třemi deskami, včetně loňské pecky A New Sensation, která sklidila zaručeně největší ohlas. The Prosecution jsou jednou z těch kapel, které velké pódium sluší a umí ho využít do posledního čtverečního metru.
Zatímco The Prosecution bylo na pódiu asi sto, Rocky Leon si v malém sálu vystačil sám. Pro mě snad nejméně atraktivní jméno z celého line-upu bylo nakonec tím největším překvapením festivalu. Jeho živý sampling, reggae kytarové party a fantastický vokál zaujaly hned od první skladby. Zazněly hitovky So Nice a Quit My Job, a co na tom, že zhruba v půlce setu vyhodil elektrický proud v půlce Meet Factory? Vzal si ukulele a zahrál do tmy písničku Awesome. Koncentrovaná pozitivita – level 100.
Nutně jsem musel zabrat první řadu ve velkém sálu, kde se chystal na svůj set Vladimir 518. Tenhle přesah žánrů mě prostě hrozně moc baví, raper v tričku Slayer na punkové akci budí zvědavost. Nehledě na to, že muzika Vladimira 518 už dávno není čistokrevný rap. Mike T, který Vladimirovi celou dobu kryl záda, byl na pódiu dobrých dvacet minut před vystoupením a krátil tak čas těm, pro které na setu Rocky Leona nezbylo místo. S příchodem Vladimira ale bylo jasné, že ani jedna strana moc neví, co může čekat. I když sázel především na songy PSH jako Já to říkal a Co bude, až nebude rap, na bezchybnou slovní smršť z pódia byla odezva bohužel pouze symbolická. Pokud se ale do poloviny přiděleného času dalo mluvit o menším nepochopení, jak se vyjádřit k okamžiku, kdy se k Vladimirovi připojili syčáci z The Rocket Dogz? Ten, kdo tohle peklo už zažil třeba na Sedmičce (report), ho chtěl zažít znova. Polovina sálu ale absolutně netušila, která bije. Do rock’n’rollových základů naroubovaná Planeta Praha, bestiální jízda Všichni jsou už v Německu spolu s Meleme meleme kávu.
„Máte rádi Motörhead?“
To, jak zní fúze s The Rocket Dogz v tracku H.C.H.B., je skandální! A i přes rozpaky, které se vznášely ve vzduchu, byl tenhle psychorap absolutním vrcholem večera. A to bylo sotva devět.
The Gangnails, kteří se před pár měsíci po dvou letech a vcelku v tichosti vrátili na pódia, rychle zaplnili malý sál a kromě takových vlastních pecek, jako jsou Girl With Chupacabra a Dawn Of The Drunks, zahráli i dva skvělé covery: Mongoloid od Devo a northern soulovou klasiku Tainted Love. To už frčel stage diving, výborná atmosféra se organicky rozšířila až k přilehlému baru na chodbě a The Gangnails nevypadali, že by někdy nějakou pauzu měli.
Mexičtí Acidez jako první rozčísli všeobjímající pohodu svou troškou agresivního street punku. Set, který začal songem Welcome To The 3D Era, otevírající i stejně nazvanou horkou novinku pod Voltage Records, byl po všech stránkách vyvážený, živelný, ale po dvaceti minutách mírně stereotypní. Nehledě na to, že větší část lidí určitě přišla na Talco, kteří jsou přeci jen žánrově jinde. Kdyby Acidez zahráli na menším ze dvou pódií, výsledek by byl i díky intenzivnějšímu kontaktu s fanoušky lepší. To můžou určitě potvrdit The Rocket Dogz, kteří se z nadšených mlaďochů za všechny ty roky vyklubali v jedinou kapelu, která si v Čechách může dovolit označení opravdové psychobilly a jejich show je synonymum energie. Tahle banda mě bude bavit vždy a za všech okolností.
Letní Mighty Sounds se uskuteční v termínu 22. – 24. 7. 2016 a spolu se spoustou dalších jmen zde vystoupí třeba The Casualites, Pears, Skindred, Mad Sin, nebo právě Discoballs a Krang, kteří se už představili v Meet Factory. Takže na viděnou v Táboře.
Fotografii pořídil náš oblíbenec Vojta Florian.
