Dlouho jsem přemýšlela jestli tenhle tip vůbec napsat. Proč? Protože tenhle film je pro mě možná až příliš významný a hlavně si nejsem si jistá, jestli si ho vůbec zasloužíte. Asi ne, nezasloužíte, ale stejně to napíšu. Tohle je tip pro všechny lidi se srdcem a páteří, pro lidi, kteří nejsou posedlí sami sebou, a který dokážou ocenit dobrou muziku, dobrý knížky, a v tomhle případě, dobrý film.
Loser bude vždycky loser. Loser s kytarou bude vždycky loser s kytarou. A tenhle typ loserů toho má vždycky spoustu na duši, jenže ne vždy to lidé dokáží ocenit. Umělci tak rádi předbíhají svoji dobu. Klasická backstory všech talentovaných, kteří se slávy dočkají, až když jsou v hrobě. A právě podobně by na tom mohl být i hrdina filmu Inside Llewyn Davis. Snímek vás zavede do folkových 60. let a rozbije vaše srdce na kousíčky a pak ho zase slepí zpátky.
Hlavní role se uchopil Oscar Isaac, kterého možná znáte z nových Star Wars, a stejně jako tam, i tady si ho rychle oblíbíte. Ve filmu podává dobrý kytarový výkon, a jen tak pro zajímavost, k hraní na kytaru ho inspiroval právě film, a tím byl snímek Crossroads (1986). Což je mimochodem taky skvělá podívaná, ale o tom možná jindy. Zpátky k tématu, takže tenhle ten loser Llewyn Davis nemá peníze, nemá trvalý bydliště, přespává u známých, je mu zima, protože nemá zimní kabát, a trpí takovým tím druhem únavy, kterou spánek nevyléčí, a hlavně nikdo neposlouchá/nekupuje jeho desky. Zkrátka řečeno, smůla se mu doslova lepí na paty. Melancholicky a trochu depresivně působí celý film, ale právě v tom je snímek ryzí. Těžkej život odpadlíka, přesně ten život, který se dnes snaží napodobit tolik lidí. Jenže to hezký je v tom, že každý by se měl věnovat tomu, co mu je vlastní, tomu co zná, co prožívá.
O úžasném soundtracku, který obsahuje víc jak dvě pecky, se tedy ani nemusím zmiňovat. Dostane vás hned začátku, a to doslova. Folk je naprosto geniální záležitost. Je to muzika, která vypadá strašně jednoduše, člověk by si mohl říct „vždyť jenom hrajou na kytaru“, ale i přesto z toho dokážou vyždímat úplně všechno, dokážou uklidnit i dojmout. Pokud člověk hledá inspiraci, tak možná právě tady najde. Po shlédnutí třeba možná i vy vezmete kytaru do rukou a začnete brnkat a zpívat, co vás zrovna napadne.
Film je nedějový i dějový zároveň. Samozřejmě že se tam něco děje, ale zřetelnou zápletku to víceméně nemá. Smysl si tedy můžete domyslet. Celý film je velmi esteticky příjemný, což má na svědomí režie, které se ujali slavní bratři Coenové, Ethan a Joel, režisérská dvojka za filmy jako The Big Lebowski, O Brother, Where Art Thou? nebo No Country For Old Men. Pro Inside Llewyn Davis se nechali inspirovat písničkářem Dave Van Ronkem a jeho biografií The Mayor of MacDougal Street, kde se autor snažil autenticky zachytit folkovou historii, která se odehrála v proslulé Greenwich Village. Dave Van Ronk byl podobný odpadlík jako Llewyn, sice byl neoficiálním leaderem scény a inspiroval lidi jako Bob Dylan nebo Joni Mitchell, ale nějakého většího uznání se nedočkal. Proto je tento film hezkou připomínkou jeho osobnosti, i když ne bezprostředně. Byl to právě Dave Van Ronk, kdo vnukl Bobu Dylanovi myšlenku nahrát The House Of Rising Sun a od Dylana to obšlehli britští The Animals a tadá, hit je na světě. Ale takových podobných „krádeží“ je v hudebním průmyslu mnoho.
Nicméně to není všechno, koho by tohle celý zajímalo víc, může se kouknout i na záznam oslavného koncertu, který je nazván Another Day Another Time: Celebrating The Music Of Inside Llewyn Davis. Na koncertě vystoupilo mnoho hudebníků, jako například legendární Joan Baez nebo i Patti Smith. Z dnešní scény se na pódiu objevili Punch Brothers nebo Jack White.
A jestli vás tohle všechno nezaujalo, tak snad pomůže trailer.
[youtube id=“fmyglO2Zr0E“ width=“620″ height=“360″]
