„To jsou naši klucííí, barflies, to tam napiš,“ pravil kamarád během setu pražských Aculeos. Chystáte se číst report z antifašistického koncertu, tudíž, nezdraví apolitici, brzděte! Pro ty, jež varování neodradilo, mám vyprávění o pěkně stráveném pátečním večeru.
Osmá večerní, rychle se plnící prostory pražského Rock Café, drahé pivo. Plešky, číra a dosti ostrá atmosféra. Okouknout merč a hurá na živou produkci. Pražskou partu Aculeos jsem viděl naposledy asi předloni, když předskakovala v plzeňském Divadle Pod Lampou australským bovver boogie šílencům Shandy. Pamatoval jsem si bohužel nepříliš přesvědčivý výkon, o to příjemnější bylo mé překvapení z opětovného shledání s touto kapelou. Nevděčné role prvního hudebního tělesa večera se ujali s grácií a odhodláním, a hlavně byl vidět progres, pánové na sobě zapracovali. Dočkali jsme se tak parádního úvodu večera v rytmu oi! Jasné postoje, odrážející se v textech songů (například dobře zpracovaná věc s názvem Oběti), rychlá hudba a od minulého setkání lepší technické provedení – třešničkou na dortu byl cover fláku Work Together od klasiků Oppressed. Přesto, že si Aculeos dle slov zpěváka nepotrpí na proslovy, zaznělo věnování songu Obsaď a žij Autonomnímu centru Klinika. Za to palec nahoru – v člověku se to pozitivně pohne, když něco takového slyší; i v negativistické a odcizené postmoderní době ještě existuje něco jako naděje.
Po Aculeos nastoupilo již téměř legendární uskupení zo Slovenska, bratia, honosící se názvem Municia. Už před časem jsem měl jasno, že tuhle brutální oi crustovou smršť chci vidět naživo. Dalo se očekávat, že profláklý stejnojmenný song zazní jako poslední a bude znamenat rozloučení. Předtím ale Municia nasypala starší i zbrusu nové songy a napumpovala do již rozdováděných lidí další energii. Textům nechybí poselství ani nadhled, někdy ale ani text nepotřebují (položka s názvem Skurvené socky), hudebně míchají vražedný koktejl oi! a crustu. Tušil jsem, co lze očekávat, a má představa se potvrdila, řečeno v dobrém slova smyslu. Zazněl samozřejmě i výsledek spolupráce se španělskou crew, track Unidad, ve kterém hostuje Ivi z Non Servium. Údernost hudebních výkonů stoupala úměrně k pokračujícímu večeru – od slušně rozjetých Aculeos přes ze řetězu utrženou Municiu až po pekelnou hlavní kapelu celé akce. O zuřivosti slovenského uskupení svědčil i stav koncertních prostor – bláznící dav, totálně zaprasený parket a již téměř nedýchatelno. Dokážete si představit, co s publikem udělá živé vystoupení kapely, během jejíhož songu, puštěného v naší oblíbené hospodě, letěl barman (Martine!) přes bar do lidí…
Hlavní hvězda večera, divoká španělská parta Non Servium s pekelně nabroušeným zvukem, kombinující oi! a hardcore, byla zběsilým zakončením ostře antifašistického večírku (na němž se ale měl odvahu objevit i účastník s nášivkou nýřanské „punkové“ kapely S.A.S., jejíž členové se netají nesnášenlivými a islamofobními postoji). Vyhazovač celý večer strkal rozjívené fanoušky z pódia, nutno říci, že někdy poněkud nevybíravě, a ani při setu Non Servium si neodpočinul. Publikum vyvádělo jako smyslů zbavené, po dlouhé době jsem zas konečně zažil živelný a nespoutaný koncert – ještě je to zjevně možné. Pořádnej bordel. Silně antifašistická příchuť jde ze španělské kapely cítit na kilometry, s čímž nemám sebemenší problém – je zapotřebí si připomínat, že má smysl bojovat proti hovadinám, jako je rasismus, xenofobie nebo politické extrémy, a pěstovat solidaritu, integritu a smysl pro svobodu vlastní, ale samozřejmě i svobodu druhých. Nutno zmínit, že set Non Servium už jsem si užíval poněkud nekriticky a opile. Neřešil jsem moc songy, nechal jsem se strhnout přívalem energie ve zpoceném a zahuleném sále. Bohužel nevládnu španělštinou, kdyby tomu tak bylo, drsné texty z prostředí working class a ze života ulice bych si užil ještě víc. El Espiritu Del Oi! I tak ale celý koncert považuji za povedené vítání jara.
Naše zhovadilost, že jsme s kamarádem (Honzo!) ještě před koncem Non Servium chytli jakýsi „rapl“ a odjeli taxíkem (!!!) o pár bloků dál do Myslíkovy ulice na afterparty v rytmu oi!, ska, 2 tone, rock’n’rollu i punku pod taktovkou Missing Words Sound System v klubu Buben. Ctím pravidlo číslo jedna – ožralecký příhody nikoho nezajímají a do reportů nepatří – a čtenáře ušetřím detailů z Bubnu…
Bonus nakonec – věděli jste, že koncert v Rock Café byl v podstatě pokračováním a dalším dílem akce Our Music Our Scene?
Fotku jsme ukradli Karlu Vyskočilovi, celý fotoreport zkoukněte tady.
