Barreracudas – Can Do Easy

Američtí Barreraducas debutovali před pár lety skvěle přijatým albem, které, když jsem zaregistroval poprvé, napadlo mě okamžitě: „To se někdo přepsal u jména Baracudas, ne?“ Nicméně na základě superlativních ohlasů jsem si uvědomil, že tohle není omyl v zápisu, a co víc, že tahle kapela má svůj vlastní potenciál, minimálně srovnatelný se svými skoro jmenovci. Právě ten dokazují o pár let později svým druhým albem, které se mi právě točí již po několikáté za sebou na gramofonu, a já si ho zkrátka a dobře užívám.

Barreracudas jsou navýsost současní, ale zároveň v sobě mají vše dobré ze sedmdesátých let. Je to v šejrku smíchaný koktejl z punku, glamu a power popu v jeden navýsost chutný a návykový koktejl. Někde jsem četl, že zní jako srážka Heartbreakers Toma Pettyho s Heartbreakers Johnny Thunderse, a to je naprosto akurátní příměr. Mají v sobě ducha amerického rocku, potažmo power popu s nemenší dávkou signifikantních rocknrollových rifů a kvílících kytar a s touto výzbrojí do drážek přenášejí přetlak těžko odolatelné hudební energie, mající schopnost roztančit i smeták v koutě kuchyně. Od úvodní ramonesovsky chytlavé Jerk až po závěr, jenž obstarává píseň Dreamin‘, je to dvanácti skladbová smršť, kde kdybych chtěl vypichovat hity, mohl bych klidně vypsat libovolné názvy ze sestavy písní a nemohu udělat chybu.

Pokud by deska Can Do Easy spatřila světlo světa v časech, kdy vkus a popularitu neurčovaly reality shows sloužící pár kšeftařům k prodeji prefabrikované nudy, patrně by měla přinejmenším našlápnuto stát se hitem a dle mého skromného názoru by se jím i stala. Jsme ale v roce 2015, opravdový rocknroll už dávno nemá v médiích (tím pádem ani k jakémukoliv většímu přesahu) šanci a to co by v roce 78 vyhrávalo z rádií, dnes slouží jako libůstka pro pár vyvolených v podzemně hudebním mikrosvětě. V mém světě je Can Do Easy jednou z top desek roku 2015.