Crash Kills Four – A Raincoat And Shoes And Pornographic Blues

Crash Kills Four. Jméno, které se mihlo jihokalifornským punk podsvětím před dvěma desítkami let, aby upadlo do totálního zapomnění a následně se z něj před nedávnem znovu vylouplo, patrně dík klasickému vnitřnímu pnutí v duších punkáčů ve středním věku, nutícímu je znovu a znovu vytahovat zaprášené nástroje ze sklepů a alespoň na moment si stále prožívat své mladické rocknrollové sny.

Story společného hraní ovšem jde u hned dvou členů Alfieho Agnewa a Johna Knighta až do středoškolských časů v 80. letech, kdy působili v Almost 21, aby později rozšířili řady D.I. spolu s kamarádem, bedňákem a epizodním spoluhráčem, Boskem Calabrem. Základ budoucí kapely byl v podstatě utkán právě v dobách D.I. Sestavu Crash Kills Four po návratu ze záhrobí rozšířili Jeff Milucky z The Crowd a Social Task a zpěvák Mark Tolbert z Doggy Style.

Deska, která je pojmenována po skladbě z repertoáru zmíněných Almost 21, kterou tu najdete v novém kabátě, přináší v podstatě esenci punku či hardcore punku made in jižní Kalifornie v tom nejlepším slova smyslu. Rychlá tempa, zpěvné refrény, spousta sborových vokálů a melodických kytarových i basových vyhrávek, to vše ve dvanácti kouscích, z nichž každý má tendenci být hitem sám o sobě. Deska zní jako sesbíraná esence toho nejvýraznějšího od D.I. či Adolescents s bubenickými tempy Bad Religion, a jak chytlavým potenciálem skladeb, tak i produkcí se okamžitě zařazuje mezi mé top desky za hodně dlouhý časový úsek. Nenajdete zde žádnou vatu, jak bývá na deskách v dnešní době běžné, jen jednu punkovou vypalovačku za druhou, kde se občas rychlé tempo prohodí za střední, ale vše jede dál s nemenší intenzitou.

Bez debat je tohle pro mě jedna z top desek roku 2015 a také titul, který se na mém gramofonu nějakou dobu zdrží, což je popravdě v případě muziky vytvořené v posledních pětadvaceti letech velká vzácnost.