Black Burley – Abhuman Rise

Black Burley. Jméno, na které roky narážím, ale patrně jsem si ho nikdy nepustil. Brno. Město ve stínu, které se poslední dobou chlubí nesmírně kvalitní scénou. Abhuman Rise. Název nového CD Black Burley, které by kolem vás nemělo projít bez povšimnutí. Desítka songů v pěkně řešeném „digipacku“, vydaném ve vlastní režii, se dokáže pořádně zahryznout do kůže, nechat v ní dvojici otisků, podlitinu a zákeřnou chorobu, která je prudce nakažlivá. Celá deska Abhuman Rise je protkaná goth-punkovou atmosférou a tahle melancholická temnota se neoposlouchá. Někde vykoukne víc, někde míň, někde ji nahradí bluesový feeling, někde motorkářská estetika, ale je jisté, že se zase brzy setmí. Při poslechu se cítíte jako v šest hodin odpoledne, kdy před odtažením těžkých závěsů netušíte, jestli teprve zapadá slunce, nebo už je tma a můžete vyrazit ven lovit.

I’m On Fire hned na rozjezd ukazuje, že s Black Burley není radno si zahrávat. Ostré sloky, melodický refrén podtržený na zdejší poměry vynikajícím vokálem. Právě zpěv dělá v atmosféře nahrávky největší kus práce, nechybí ale zajímavá hra kytary. Kombinace těchto dvou faktorů dělá z následující The Wicked nejlepší song desky. Skvělý horror-punk, temný, neprvoplánový, chytrý. Soundtrack k Lost Boys s nečekaným murmurem v pozadí. Naopak poloha, kterou Black Burley nasadí v Rosemary, nebo i Gun, mi úplně po chuti není. Moc jižanské, moc studentské. Jenže je to nejpravděpodobněji Rosemary, kterou si po skončení desky budete nejvíc zpívat. Ke škodě takové pecky, jakou je kromě The Wicked i Night Division. Další temná skladba, která nijak nezdržuje a šlape především ve slokách, kdy zpěv přesně pasuje do úsečné kytary. A opět je to blackový murmur, který tuhle písničku tahá nahoru enormním způsobem. Tohle je z mého pohledu pro Black Burley cesta. Velice dobře znějí i v hodně zasněné grunge-popové skladbě Stargazer, která baví skvělou souhrou basy a kytary, ale když ji dáte do přímé konfrontace s písní Bokor, na plné čáře vítězí druhá jmenovaná. Bokor je totiž opravdu hudební doprovod pro rychlou cestu Bokor Hill Station. Ostatně ne náhodou jsme vám tenhle song představili v Premiéře. Long Way s jemnou lap steel kytarou je příjemné zpestření, které zní jak sólový Nick 13, který ví, že jde na smrt. Přestože by se mi Long Way líbila jako poslední písnička desky, Black Burley přijdou ještě s baladou Immortal. Zapomeňte ale na ucajdanou rádiovku, při které se slzí do kelímku od zmrzliny, protože Immortal brutálním riffem romantiku nepřipouští a nakopnutí kytarovým sólem celý song posílá mimo kategorii.

Baví, a to hodně! Black Burley jsou jedním ze žhavých jmen v momentálně rostoucí stoner rockové scéně, byť mají větší přesah k temnému punku než blues a surfu. V dobré polovině desky znějí jako to nejlepší z The 69 Eyes, Nim Vind a Calabrese. Jejich Abhuman Rise je dostatečně přímočaré, stejně jako muzikantsky vytříbené. Black Burley si novou deskou otevřeli dveře mezi nejlepší tuzemské, anglicky zpívající kapely a doufám, že s tím podle toho naloží.