Křest nového EP od skupiny Psychocandy. Znojemská vlna hele. A vůbec, věděli jste, že ve Znojmě je více jak 25 aktivních interpretů? To je na město, ve kterém žije 36 tisíc lidí docela dost. Každá malá kapelka má tendence dostat se z té moravské bubliny dál, třeba do Prahy do klubů, nebo někam na letní festivaly. A právě Psychocandy jsou ti, kteří se z té bubliny dostávají ven během posledního roku. Vydávají nové EP a minulý pátek jim úspěšně pokřtil desku frontman skupiny Wild Tides. Byla jsem tam.
Křest. Na znojemské poměry celkem narváno a místní hvězdy si zařídili dokonce dvě předkapely. Jako první hráli dva bratři The Queues. Realita předčila očekávání. Už je to nějakou dobu, kdy jsem viděla skupinu o dvou členech, kterým by to klapalo. Většinou to dopadá tak, že se trhnou a jedou si pak vlastní sólo cestu. Jako jejich druhá předkapela byla právě taková jednočlenná armáda. Boy Wonder & The Teen Sensations, frontman skupiny Wild Tides, šéfredaktor magazínu Vice a někdy prý taky striptér. To vše v jedné osobě. Jeho zatím úspěšná one man band kariéra nemá v Čechách obdoby. Tygrované bombarďáky, vysoké ponožky, kožená bunda. Tenhle creepy styl Znojmo rádo. Už po deseti minutách plaval na rukách obecenstva. Sám to nazval: „Ve Znojmě jedou místo crowdfundingu crowdsurfing.“
Na scéně se konečně objevili i Psychocandy. Je prý úplně běžné, že začínají až kolem jedné ráno. Nadšenost publika lehce klesla. Možná to bylo tím, že před sebe nasadili těžký kalibr v bombarďákách, nebo tím že většina lidí už byla na mol. Svou show s King of Maybe oživili projekcí – růžové pilulky složené do nápisu Psychocandy, co různě tancovaly po bílém plátně. Působilo to skvěle. Jednoduše, plynule, efektně. Nemluvně o tom, že se zde sešli všichni herci z nového klipu na King of Maybe a všichni jednohlasně zpívali. Indie rocková trojka z paneláků v posledních EP jako Suburbia is Dead nebo Rock Paper Ccissors vycházela jasně z devadesátek. Jednoduchý rytmus bicích, melodické kytary a zajímavý zpěv.
Nedrží se ale příliš toho, že chtějí být co nejvíce podobní indie rocku z 90. let? Nové EP je hravější a je to krok kupředu. Grunge je především slyšet v songu Dirty a trochu v King of Maybe. Což je mimochodem jednoznačně ta nejchytlavější a nejlepší skladba z celého EP. Ostatní nové songy bych pak rozdělila na dvě skupiny – melancholické balady jako Timekeeper nebo With You Alone a naproti tomu intro song jako Vanilla Sky. Jeden z rozdílů, které na novém EP vidím, je jeho chytlavost. Texty mi přijdou jednoduší, tudíž snáze zapamatovatelnější a po poslechu celého setu máte tendence si je broukat. Mám pocit, že tahle kapela má šanci.
Po koncertě už jsou všichni wasted. Ve vzduchu je cítit jakási závist od místních, ale všichni je plácají přes rameno a chválí.
