Londýnští nástupci Madness. Ačkoliv je tohle označení Buster Shuffle nejjednodušším možným a zároveň nejvíce klišovitým, je nejpravdivějším. Totálně britská záležitost, která kdyby vznikla jinde než v Albionu, bude působit trapně, stejně jako celtic punkové kapely bez lokálních kořenů. V naší kotlině se ukázali přesně před rokem, ale nebylo to poprvé, protože už dříve například oslnili Mighty Sounds. Role supportu i letos připadla domácím Kšandy Industry, což je sázka na jistotu. S Buster Shuffle měl původně přijet do Prahy i Vom, bubeník Die Toten Hosen, který třeba před lety bubnoval s The Boys, na poslední chvíli se ale Die Toten Hosen rozhodli uspořádat pár benefičních koncertů na pomoc uprchlíkům a je jasné, co dostalo přednost. I přes tohle drobné zklamání (jelikož Die Toten Hosen jsou mojí srdcovkou) jsem v pátek večer vyrazil na Národní třídu do zdejšího Rock Café.
Návštěvnost na začátku zaváněla průserem, vystoupení Kšandy Industry sledovalo v počátku zhruba šedesát očí. Jejich vršovické reggae/ska ale nahánělo do sálu v průběhu setu stále víc a víc lidí. Poprvé jsem je viděl minulý rok na Žižkovské noci (report) a spolu s Green Småtroll jsou pro mě nejlepší stoupenci tuzemského reggae. Těží především z charismatického zpěváka a přesné dechové sekce a v setlistu mají i mnohem lepší písničky, než je klipová Stereotypní klec. Pomalu se zbavují nálepky studentské kapely, jsou sociálně aktivní a na můj vkus možná trošku odtrženi od punkové scény. Kšandy Industry se v Rock Café nenechali rozhodit chladem z publika a ke konci svého vystoupení už měli přihlížející fanoušky v hrsti. A i po roce a půl od oné Žižkovské noci jim věštím velkou budoucnost.
Po půl desáté ale pódium už patří jen a jen Buster Shuffle, kteří na něj nakráčejí při skvěle nasamplovaném intru. Set odpálí songem New Money a zvuk je naprosto katastrofální, jelikož piano, které je v tvorbě Buster Shuffle dominantní, není vůbec slyšet. To se samozřejmě podepisuje na náladě frontmana Jeta a vynutí si několikaminutovou technickou pauzu. Náprava je naštěstí sjednána, a tak se pokračuje. Během I’ll Get My Coat ale už je nasranost ta tam a Jet i zbytek kapely se začíná uvolňovat a především bavit. Nějaké schovávání si hitů na konec koncertu u Buster Shuffle nehrozí, At The Bank zní hned v začátku, stejně jako povedený cover A Message To You Rudy. Ačkoliv celá kapela bezchybně šlape, ústřední postavou je Jet a všechno je tomu přizpůsobeno. Za každou vypitou třetinku Guinesse sám sobě skromně zatleská a už zase šíleně tříská do kláves. S nějakou přehnanou přesností si hlavu nedělá, hraje jak ďábel, subkulturní Šlitr.
Buster Shuffle sázejí jednu pecku za druhou, Elvis Vs. Wag, The Lake Song, další cover, tentokrát Berryho You Never Can Tell a samozřejmě Me Myself And I. Frontman si uzurpuje většinu pozornosti na sebe, zrak ale poutá i James Stickley s kytarou, jehož hra se díkybohu neomezuje jen na druhé doby. Kontrabasista Tim a bubeník Terry hrají přesně, vokalistka Carrie kapelu skvěle doplňuje. Vlastně máte s celou partičkou hroznou chuť jít na fotbal a pivko, jak rozdávají úsměvy na každou stranu. Naked, Our Night Out a Devon doplňuje v přídavku cover Monkey Man a to už je čtvrt na dvanáct a tím pádem konec večírku. Ještě jeden Jameson na baru jako šláftruňk, zbytek peněz nechávám u merchboye a za rok bych na Buster Shuffle zašel znovu.
