Sin Tax: Jinde chodíš na vejšku a na party. Tady dostaneš pušku a jdeš do armády

Si to představte, sedíte v autě s Yehim, zpěvákem Sin Tax, kterýho vidíte podruhý, potřetí v životě a to navíc v oblasti, kde vybuchujou bomby a jsou unášeni lidé. Je to člověk, kterej vám pomáhá s izraelským tour vaší kapely. Neznáte ho tak dobře, abyste si mohli dovolit říct všechno, a on se ptá, jestli by šlo zařídit pár koncertů u nás pro jeho kapelu. Takticky jsem manévroval a snažil se mu říct něco ve smyslu:  „U nás jsou lidi hodně nedůvěřiví a na koncerty moc nechodí, když tak spíš na provařený kapely…“ Jenže jsme odehráli fajn koncerty, seznámili se trochu blíž a pak už to bylo spíš o tom, že týhle kapele pomoc chci, protože je prostě dobrá. V době, kdy jsem kytaristovi Lemmymu posílal přes internet otázky, se kapela právě chystala k vydání svého debutu Sway For A Better Day.

(Ptal se BACHI. Rozhovor vyšel ve zkrácené verzi v Mighty Freezine 9/2015.)

Politická situace v zemi zaslíbené se pozastavením konfliktu poněkud zklidnila, vojáci to balej a odvážej zbraně do hangárů. Jdou teď věci opravdu lepším směrem? Zkusil bys prosím popsat, co se teď u vás děje? 

Hele, zas tak žhavý to s tím klidem nebude. Míra násilí teď trochu opadla, ale problém zůstává stejný. Jediný, co k tomu můžu říct, je fakt, že za teplých večerů tady člověk přemejšlí spíš o tom, jak žít svůj život a nestará se o tu posranou válku.

Tvoje kapela šlape jak svině. Musíte do toho dávat všechno, když zníte tak dobře, i přestože zůstáváte jako kapela DIY…

Hraní se Sin Tax pro nás představuje všechno. Neděláme to pro prachy. Všichni v kapele máme jiný způsoby, jak zaplatit účty. Ale jedna věc je jistá: každou chvíli, co to jen jde, věnujeme tomu, abychom se hráčsky zdokonalovali, psali lepší songy. Jsme tím, co je naše hudba. Žijeme jí.

Hrajete metal, kterej v týhle kombinaci není často k vidění. Představ svojí kapelu, pověz mi o členech kapely a o tom, co chcete společně prostřednictvím Sin Tax říct lidem.

Hrajeme „pure extreme Jerusalem metal“. Je to naše vlastní škatulka. Snažíme se věci dělat po svým a tak, jak to ještě nikdo nedělal. Je to zřejmě daný i tím, že v dobách, kdy jsme začínali, nebyl youtube a tedy ani různý tutoriály, jak hrát ten kterej styl. Všichni za sebou máme hezkou řádku kapel, kterými jsme si prošli. Náš basák Misha je víc do HC a punku – hraje ještě v Instinct a působil v legendárních Chaos Rabak. Zpěvák Yehi, kytarista Roi a já máme svý kořeny v jeruzalémský thrash scéně. Yehi je takzvaným praotcem thrashe. Již jedenáctým rokem pořádá asi největší dvoudenní metalovej fesťák v Izraeli. Spolu jsme měli ještě dvě další kapely, který tady léta doslova držely naši scénu při životě. No, je to daný i tím, že tady moc kapel podobnýho ražení není.

Sluší se, myslím, říct, že izraelská scéna je velice žánrově tolerantní. Při našem tamním turné jsme ze stage viděli jenom samý nadšený lidi, který se chtěj především bavit při muzice a je jim jedno jestli jde o punk, HC nebo právě metal.

Ona ta naše scéna není tak velká a lidi prostě choděj rádi na koncerty. Taky se rádi bavěj, což jde i snáze, protože tady každý zná každého. Je pro nás normální, navzájem si pomáhat. Izrael je pravděpodobně nejvíce multikulturní zemí na světě. Vyrůstáme a učíme se vzájemnému respektu, kdy ne všichni máme stejné životní předpoklady. Na druhou stranu zakoušíme také bohatší kulturní atmosféru. Ačkoli za nás, když máš rád hlasitou a extrémní hudbu, nemáš příliš na výběr.

Teď mě taky napadá, a neodpovídej, jestli se ti nechce, jak se asi člověk žijící a hrající v systému subverzní kapele cejtí v místě, kde je téma války na denním pořádku. Můžeš trochu přiblížit, jak to vidíš konkrétně ty?

Sere tě to. Naše muzika je díky tomu daleko agresivnější. Nezpíváme o dracích, nebo o jinejch sračkách. Zpíváme o životě, o tom co vidíme a jak to vnímáme. Život v Jeruzalémě v devadesátých, hele… Autobus vybuchne kus od tebe, vidíš, jak lidi někdo zastřelí nebo pobodá přímo na ulici. Tvoje kámoše to nevyjímaje…. prostě, není to o motýlcích a sluníčku. Nutí tě to mít vztek. V jiných zemích osmnáctiletej týpek jde na vejšku a chodí na párty balit roštěnky. Když mu to nejde, tak zakalí. Tady dostaneš pušku a jdeš do armády. To není přirozený, není to tak, jak by měl život vypadat….

Musí to být opravdu těžký. Pojďme trochu odbočit. Jaký jsou vaše oblíbený kapely? Jakou muziku rádi posloucháte? 

(smích) To záleží na tom, koho se ptáš. Máme rádi Slayer. Na tom se všichni v kapele shodujeme.

Co si myslíš o současným stavu věcí, že veškerá muzika je dneska na internetu zdarma? Jak to vnímáš?

Má to svý pro a proti, který jsou obecně známý. Je skvělý, že se tak dostane k většímu množství lidí, který by o ní jinak nezavadili. Na druhý straně, muzikanti opouštěj svý práce kvůli tomu, aby mohli jezdit na tour, natáčet desky a klipy…

Jsem rád, žes toto téma nakousl. Videoklipy Sin Tax jsou na velice profesionální úrovni. Děláte si je sami, nebo spolupracujete s lidma, co jsou za to placený?

Spolupracujeme se svýma kámošema, který je pro nás dělaj prakticky za hubičku. Pomáhají nám jenom proto, že mají rádi naší muziku. Klip k našemu singlu Sway For A Better Day nám dělal člověk, co s náma nasává v místním baru. Na jiným se zas podílel kámoš z jiný kapely, která s náma třeba sdílela pódium.

Chcete něco vzkázat čtenářům?

Doufáme, že se vám bude líbit naše muzika. Nemůžeme se dočkat, až se potkáme na koncertě. Díky. KEEP EXTREME MUSIC ALIVE!